Příležitost, jak se zamyslet nad minulostí, vyrovnat se s přítomností

a pohledět do budoucnosti …

 

 

 

Vážení čtenáři,

 

            dostává se Vám do rukou kniha, která je příspěvkem k dějinám požární ochrany na závodech. Záslužná, dobrovolná práce hasičů je námětem k hlubokému zamyšlení. Publikace nemůže obsáhnout vše, co se v boji proti požárům podnikalo. Při zpracování byla pozornost zaměřena na nejzákladnější a nejdůležitější etapy historie požární ochrany v podnicích, její organizování a boje proti požárům.

 

            Chceme aspoň ve zkratce ukázat na obětavou práci všech, kteří bojovali a bojují proti odvěkému nepříteli, požáru, a vzdát jim úctu a dík, ať jsou to dobrovolní i profesionální hasiči.

Jsem si vědom mnoha technických nedokonalostí svého dílka a nemohu zcela historicky obsáhnout více než 150 let dějin podnikové požární ochrany. Pečlivě jsem zaznamenával činnost hasičů pro budoucí generace. Stálo to mnoho práce, mnoho pročtených zaprášených svazků, ale budoucí generace budou moci na tuto práci navázat. Jsem si i vědom, že se svojí prací všem nezavděčím a že by ji napsali omnoho lépe. Ale dosud tak neučinili… Publikace vydávaná dnes nemá takovou hodnotu, jakou bude mít za několik let pro naše mladší generace. Napsáním této publikace zanecháváme stopy své práce pro mladší generace, aby hasičská myšlenka nezanikla. Kdo nezkoušel pátrat po historii, neví, jaká je to mravenčí práce získat nějaké informace o vzniku sboru či o práci členů. Mnozí z nás si neuvědomují, jak cenné jsou ty zažloutlé listy popsané úhledným rukopisem našich předků. Z oněch řádků se dovídáme pro nás dnes tak cenné historické informace.

 

Přeji nejen všem hasičům, ale i vám všem spokojený život.

Děkuji vám všem za pomoc, přízeň i pochopení.

 

David Dvořáček, DiS.

 

 

SBORY DOBROVOLNÝCH TOVÁRNÍCH HASIČŮ

Závodní požární sbory a útvary

Úvod

V dějinách československého a českého dobrovolného hasičstva mají významné místo i tovární hasičské sbory. Významnou kapitolu v historii požární ochrany tvořily od poloviny 19 století hasičské sbory na velkostatcích a vznikajících továrnách. Historie závodních hasičských sborů v České republice není veřejnosti dosti známa a v kruzích hasičů opomíjena. A proto se pokoušíme o její zaznamenání a zdokumentování podnikových sborů, kterých neustále ubývá.

Organizace a struktura podnikové požární ochrany prošla mnohaletým vývojem a prodělala mnoho změn a zvratů. Stejně jako vývoj společnosti, tak i vývoj podnikové požární ochrany prošel stádii úspěchů i zklamání. Více jak 150letá historie závodního hasičstva však prokázala, že tato nepostradatelná složka naší společnosti vždy byla a je životaschopná a jako jediná přečkala všechny společenské změny (ťato skutečnost jen dokazuje její důležitost v systému požární ochrany) a je stále platným a aktivním činitelem na úseku požární ochrany.

 

Průmyslová revoluce a její vliv na rozvoj požární ochrany

 

Vznik továrních hasičských sborů byl spjat zejména s rapidním rozvojem živností  a sklářského, textilního a strojírenského průmyslu v druhé polovině 19 století v Českých zemích. V 80. letech 19. století představovala průmyslová výroba v Českých zemích dvě třetiny rakouské produkce. Tradičně silné postavení měly České země v textilním průmyslu, významné ve strojírenství, potravinářském i chemickém průmyslu. V zemědělském hospodářství se daly srovnávat České země s takovými agrárními zeměmi jako byly Uhry, nadprůměrné výsledky přinášelo pěstování cukrovky a chmele (případně i vína). Z původních manufaktur se v 19. století postupně stávaly první průmyslové závody, které byly větší nejenom počtem zaměstnanců, ale i množstvím výrobků, které tyto závody produkovaly a množstvím zpracovávaného a skladovaného materiálu. Proto vyvstala nutnost tyto závody chránit proti požárům a v případě jejich vzniku je účinně likvidovat. Požární hasební stroje – stříkačky si jednotlivá panství a soukromé osoby nebo velkostatky a šlechtická sídla začala pořizovat až kolem roku 1800, např. zámecká stříkačka v Kylešovicích /1797/, šest pojízdných stříkaček zbirožského panství /1840/. S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu živelných pohrom a požárů. Ke konci 19. století byla domácí výroba zatlačována tovární velkovýrobou ve vznikajících průmyslových podnikách na Karvinsku, Ostravsku a Frýdecku. Vznik továrních sborů dobrovolných hasičů odpovídá rozvoji průmyslu v poslední čtvrtině 19. století. V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, které dosahovaly výšky i několika pater, kdy případné požáry nebylo možné jen „ulévat“ vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou. Lidé se museli nějakým způsobem proti požáru bránit, a tak docházelo ke zřizování organizovaných skupin, které se hašením požáru zabývaly. Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahujících skupin. Sborů, které byly formálně ustaveny, ačkoliv již nějakou dobu fungovaly bylo více. S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu pohrom a požárů. V našem průmyslovém státě byla celá řada závodů, které také musely zajišťovat požární ochranu ve svých provozech. Nejjistější cestou k tomu bylo vytvoření a vycvičení vlastního závodního požárního sboru. Vznik hasičských sborů byl také podmíněn rostoucí průmyslovou výrobou, kdy vznikaly nové tovární budovy a zařízení dosahovaly mnohdy výšky několika pater a při likvidaci požáru v těchto objektech bylo již třeba odborných znalostí, taktiky a fyzické příprava zasahujících osob.

 

 

 

Tovární stříkačky a hasičské náčinní

 

Už v roce 1849, tedy 24 let předtím, než měla Tanvaldská přádelna bavlny hasičský sbor na úrovni dle tehdejších zvyklostí, disponovala dvěma velkými čtyřkolovými stříkačkami, jakožto několika malými ručními přenosnými stříkačkami, odpovídajícím počtem požárních háků a žebříků, košina vodu a dalšími jednoduchými hasebními prostředky. Zaměstnanci byli přiděleni k tzv. hasičské službě. Chemická továrna v Ústí nad Labem (Chemisch-fabrik Aussig a.d. Elbe později Spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu) byla vybudována v roce 1857. Již při prvním uvedení do provozu byly k dispozici hasicí pomůcky, a sice sací a tlaková stříkačka od Cornelius Franke Berlín i s tlakovými hadicemi z pryže, požární vědra, několik požárních žebříků a požárních háků. Hasičský sbor byl založen 11 let po založení továrny. V roce 1857 byla v c.k. továrně na tabákové výrobky v Hodoníně pořízena dvoupístová ruční čtyřkolová stříkačka. Sbor byl založen až v sedmdesátých letech. Roku 1868 byla pořízena stříkačka v cukrovaru a v panském dvoře /velkostatku/ v Cholticích. Sbor v cukrovaru v Cholticích byl založen 1884. Roku 1874 byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka pro sklárnu fy. S. Reich a spol. Františčina huť ve Velkých Karlovicích. Sbor byl založen 1880. V roce 1880 zakoupil majitel hošťálkovického velkostatku baron Rothschild ruční čtyřkolovou stříkačku.

 

Tovární hasičské sbory

 

Jak už tomu v životě bývá, stále se daří nacházet a objevovat nevé nebo zapomenuté věci. Stále se nacházejí nové okolnosti a doklady o vzniku továrních sborů na českém území. Historie továrních hasičských sborů začíná dříve, než sborů veřejných. Ve stejný rok jako profesionální hasičský sbor v Praze byl v severních Čechách založen první německý tovární sbor dobrovolných hasičů u přádelny Johann Priebsch dědicové, později přádelna Seba T, a.s. 06 v Dolní Smržovce u Tanvaldu v roce 1850.

 

První závodní hasičský a záchranný útvar na území naší republiky se tradičně udává, že vznikl 25. června 1855 jako německý závodní sbor při uhelném dole Heiriches-Glück-Zeche (později Důl Evžen v Petřvaldě Březinkách/Březiny v okrese Karviná). Založení tohoto hasičského důlního sboru je spojeno se jménem hormistra Hermanna Menzela. Ústní tradice tvrdí, že Menzel ustavil hasičské družstvo deseti mužů již v roce 1853. Písemné zmínky z pozdější doby však hovoří o roce 1852. Rok 1855 je jen datem oficiálního uznání vedením podniku (šachty a majitele) a oficiálního ustavení, ačkoliv již tři roky fungoval. Úředně byl však zaregistrován až po 24 letech 9. 10. 1876. Hasiči z řad horníků před zavedením báňských záchranných sborů zasahovali nejen u požárů na povrchu, ale také zachraňovali horníky při neštěstích v podzemí. Sbory dobrovolných hasičů vznikaly nejčastěji při šachtách a jejich dílčím úkolem bylo zasáhnout v případě potřeby, ať už šlo o úniky důlního plynu, či malému požáru a dokonce mimořádně i při vážnějších důlních neštěstích.

 

Zejména v továrnách vznikali nejprve hasičské sbory nucené (jmenované) a placené dříve než dobrovolné. Z dobrovolných hasičských sborů bylo založeno nejdříve několik německých sborů (Die Freiwillige Feuerwehr /FF/). V německy mluvicích částech Čech se zakládaly hasičské sbory pod označením Freiwillige-Fabrik Feuerwehr, což byly sbory, založené v továrnách, především textilních. Textilní firma Liebeg ve Vesci u Liberce (později textilní továrna KOLORA Liberec-Vesec) utvořila v roce 1865 první německý tovární dobrovolný sbor v Čechách. Paradoxně areál bývalé textilní továrny po 150 letech (31. srpna 2008) v ruiny změnil největší oheň v Libereckém regionu. V červnu 1865 vznikl sbor dobrovolných hasičů v knížecí Lichtenštejnské strojírně (továrně) v Adamově, ale schválený byl až v roce 1881.

První český hasičský tovární sbor byl podle vzoru stanov pražského sboru zřízen po měsíční přípravě dne 1. října 1869 na Kladně.

 

Politicko-společenské poměry a jejich vliv na vznik a vývoj organizované požární ochrany

 

Vznik dalších továrních sborů je spojen s přijetím zemského zákona č. 135 o právu shromažďovacím v roce 1867. Chceme-li pochopit spolkovou činnost, musíme si nejdříve vysvětlit obsah ústavního zákona č. 142, článek 12, z roku 1867 – prosincová ústava. Tento zákon o spolčovací svobodě uváděl: „Ke vzniku spolku není třeba povolení státních úřadů, nýbrž stačí pouhé oznámení zemské vládě za současného připojení stanov. Zápověď smí být dána jen tehdy, je-li spolek státu nebezpečný…“ Trestní sankce za porušení spolkového práva řeší zákon č. 134 z 15. listopadu 1867. Například v § 4 je uvedeno – založení spolku i jeho odboček je povinno oznámit úřadu zadáním stanov. § 7 – spolek nesmí počít svou činnost dříve, než uplynou čtyři týdny od oznámení, nebylo-li jeho ustanovení dříve schváleno. § 12 – představenstvo oznamuje úřadu adresy svých členů ve třech dnech po svém ustanovení. § 15 – spolková shromáždění jest oznámiti úřadu alespoň 24 hodin napřed. § 22 – prohlásí-li vládní zástupce spolkové shromáždění za rozpuštěné, jsou všichni přítomní povinní ihned se rozejíti. § 24 – by-li spolek úřadem rozpuštěn, nesmí pokračovati ve své činnosti. § 26 – dobrovolné rozpuštění spolku má odstupující představenstvo ihned oznámiti úřadu. A § 36 potvrzuje, že porušení tohoto zákona, pokud o něm neplatí obecný zákon trestní, má se trestati jako přestupek.

V tomto roce vznikly tovární hasičské sbory v Třebíči (koželužna Subak a synové - tovární hasičský sbor v závodě židovského podnikatele J. H. Subaka „Freiwillige Fabriks-Feuerwehr der Lederfabrik der Herrn J. H. Subak und Söhne in Trebitsch“. Německé stanovy jsou datovány 27. srpna 1867). Impulsem k urychlení vzniku mnoha hasičských spolků byli velké požáry továren.

Po prvních sborech v oblasti ostravskokarvinských dolů, dalšími sbory jsou především na Brněnsku, dále na Valašsku, kde byly dřevozpracující závody a továrny na výrobu obuvi - v Karviné Důl Johannschacht (dnes Důl ČSA) (německý) /10. 7. 1867/, v období 1 republiky to byla firma LANEX, po r. 1945 ČESANA), v Bakově nad Jizerou (turnovsko-kralupská dráha) /1867/, v Karviné (důl Johann a Sodafabrik Petrovice) /13. 7. 1867/ a v Aši (Geipelova textilní továrna).

Ke starým hasičským sborům náležely sbory placených hasičů Knížecí těšínská komora Český Těšín (německý) /7. 7. 1863/, Košicko-bohumínská dráha (německý) /1868/. Tento sbor pravděpodobně vznikl již po dostavění železničního tahu této dráhy na území Těšínka. Byly to svého druhu závodní hasičské útvary. Majitelé neměli aktivní zájem na zakládání obecních hasičských sborů tam, kde již pracovali sbory tovární. Ke starým hasičským útvarům náležely (německé) sbory na uhelných dolech hraběte Larische, které mají své počátky v roce 1867 /20. 9. 1875/. V letech 1868 – 1872 tovární hasičské sbory v chemické továrně v Ústí nad Labem (německý) (později Spolek pro chemickou a hutní výrobu) /1868/, v Kladně (Vojtěšské huti pražské-železářské společnosti později Spojené ocelárny POLDI Kladno) /1869/, fy. Wilhelma Siegmunda Frýdlant /1869/, fy. Ginzkey Maffersdorf (Vratislavice nad Nisou) /1869/, Cukrovar v Kroměříži /1870/, sladovna „Haná“ Kroměříž (německý) /1870/, v Loděnici u Berouna (strojírny, Sobotkova tkalcovna) /1870/, porcelánka Karla Knolla Rybáře /1870/, fy. Friedl v Plesné u Chebu (Josef Friedl & Söhne Strumpf u. Wirikwaren-Fabrik Fleissen) /1871/, Thonet Koryčany (německý) (později UP Koryčany dnes Koryna Koryčany) /1872/, cukrovar v Čakovicích /1873/, Velkostatek Karviná-Ráj (německý) /1873/, v Aši (textilní továrny bratří Adlerů a továrna Klaubertova), v Opavě (továrna a mlýn Branka „Der erste schlesische freiwillige Landfeuerwehrverein Gätz – Podolí, Fabrik und Mühle Branka“ /20. května 1871/ (dnes Brano a.s. Branka), Brano, n.p. Hradec nad Moravicí /1871/, „Freiwillige Fabriks-Feuerwehr Branka“ /10. 12. 1876/ „Freiwillige Feuerwehr Grätz – Podoli (Hradec – Podolí)“ /10. 12. 1876/ a v Praze-Smíchově (strojírenská továrna fy. Ringhofferova na výrobu vagónů) /1876/.

Tovární hasičský sbor v Tanvaldě vznikl oficiálně v roce 1873 a skládal se ze složek, které byly zřízeny v jednotlivých provozech, přádelně, tkalcovně a strojírně. V sedmdesátých letech byl založen tovární hasičský sbor v c.k. továrně na tabák v Hodoníně.

 

Konec 19 a začátek 20 století byl ve znamení výstavby – na tu dobu – velkých textilek, kde s ohledem na strojní vybavení a zpracovávaný materiál hrozilo nebezpečí požáru. Proto majitelé textilek sestavovali ze zaměstnanců (povětšinou členů hasičů v obcích) hasičská družstva. Na území Českomoravské vrchoviny první jsou sbory v textilních (soukenických) továrnách firmy Adolf LÖW ve Velkém Meziříčí /1871/, v Heleníně /1872/ a v Malém Beranově /1873/. Specifičnost nábytkářské výroby byla příčinou velmi brzkého vzniku továrních hasičských sborů v tomto odvětví. Výroba nábytku bratří Thonetů Bystřice pod Hostýnem (německý) („Gebruder Thonet“ dnes TON a.s. Bystřice pod Hostýnem – továrna na ohýbaný nábytek) /1873/, fy. Jakub a Josef Kohn Vsetín /26. 7. 1877/, továrna na ohýbaný nábytek Bratři Thonetové Halenkov (později Dřevozávody Halenkov – n.p. UP závody, závod Halenkov) /30. 11. 1882/, Thonetova továrna na nábytek vytvořila sbor dobrovolných hasičů firmy Bratři Thonetové Vsetín. Roku 1923 došlo ke sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet-Mundus. Zejména v nábytkářském průmyslu docházelo často k velkým požárům s velmi ničivými důsledky. Jejich příčiny tkvěly přímo ve výrobním procesu. Požáry tu znamenaly nejen zničení objektů, ale i surovin a hotových výrobků a výrobního zařízení.

 

V roce 1874 vznikl tovární hasičský sbor textilní fy. Benedikt Scroll a syn Olivětín („Benedikt Schroll´s Sohn“ dnes Veba 01 Broumov-Olivětín) a závodní oddíl hasičů v tabákové továrně Budišov nad Budišovkou /1874/, Cukrovar Pohořelice /1874/, bratří R. A. Smékalové v Čechách u Prostějova (dnes Čechy pod Kosířem u Olomouce) /1875/, sirkárna Bernarda Fürtha Sušice (později n.p. Solo Sušice - SOLO Sirkárna a.s. Sušice) /1875/, tkalcovna Klingerova Neustadtl (továrna Ignáce Klingera v Novém Městě pod Smrkem) /1876/, Cukrovara a rafinerie v Modřanech /1877/, Severní dráha Ferdinandova Bohumín (německý) /25. 6. 1877/, Karviná-Doly (německý) /31. 10. 1877/, výroba nábytku Jakub a Josef Kohn Vsetín /1877/, Sklárny fy. S. Reich a spol. Karolinina huť v Novém Hrozenkově (německý) (dnes STV Glass a.s. Valašské Meziříčí) /1878/, Moravské sklárny Karolinka (později Crystalex a.s. Karolinka) /1878/, textilní fy. Moos-Löw-Beer Svitávka (n.p. Vitka Svitávka později VLNĚNA Svitávka) /20. června 1878/, firma M. Faber (n.p. TYLEX Letovice) (německý) /1878/, fy. Reginald Czermack Teplitz (Teplice-německý) /1879/, Měšťanský pivovar Plzeň (Západočeské pivovary, závod Prazdroj dnes Prazdroj a.s. Plzeň) /1880/; fy. Thonet /1880/, sklárny S. Reich a spol. Karolinská huť Nový Hrozenkov /1880/, sklárny Karolinina Huť (později Crystalex a.s. Karolinka) /1880/; sklárny fy. S. Reich a spol. Františčina huť (Františkova huť) a Mariánská huť ve Velkých Karlovicích /1880/, Huť ve Vsetíně (později Sklo-Union Vsetín) /1880/,  Reichova huť v Krásně (německý) /28. 8. 1880/ (Sklo-Union Valašské Meziříčí později n.p. Českomoravské sklárny Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou dnes STV Glass a.s. Valašské Meziříčí). V roce 1879 byl ustaven spolek německých závodních hasičů v Hanušovicích (Fabriksfeuerwer in Hansdorf-Halbseit). V srpnu 1880 byl založen hornický sbor z Božího Požehnání (Ferdinandovy šachty) později Dobrovolný závodní požární sbor Rosické báňské společnosti v Zastávce u Brna (německý), tovární četa s ruční dvoukolovou stříkačkou továrny v Lázních Bělohrad /1880/, Cukrovar v Cholticích 1884. V roce 1889 vznikly závodní hasičské sbory v Svibici a Mostech. Dne 14. 1. 1890 byly schváleny stanovy Dobrovolné jednoty hasičské v závodu na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři. Založení sboru dobrovolných továrních hasičů Mileta Hořice v Podkrkonoší (Mileta, a.s. Tkalcovna Hořice) a textilní firma Schmidt Semily (později KOLORA Semily), Precheza a.s. Přerov /2.pol.19.st./.

 

Podle Ottova slovníku naučného z roku 1896, sbory zřizované na základě zákona o spolcích (zák. ze dne 25. května 1876 č. 45 zem. zák.) ze zřízenců průmyslových a obchodních podniků /drah, továren apod./, kteří bývali již zpravidla do práce a služby bráni s podmínkou, že hodí-li se k tomu, státi se musejí členem závodního hasičského sboru. Jednou z předností tehdejší organizace byla zásada masovosti při represivních akcích. Zprvu to byl způsob „nakomandování“ a jmenování, později se změnil ve skutečný náborový, na základě dobrovolného přihlašování.

Nebývalý rozvoj kapitalistického průmyslového podnikání a stavební techniky si vyžádal nový odborný způsob boje proti požárům, který nebylo možno zdolávat jen pomocí obyvatelstva, nýbrž organizovanou činností odborně vycvičených hasičských sborů, jednotně řízených, vybavených stříkačkami, hasičskými žebři, káděmi a háky. Tyto povinnosti jak pro obce, tak i pro průmyslové závody, které si rovněž měly opatřit vlastní stříkačky vozové, nebo alespoň převozné a přenosné byly uvedeny v zákonech, kterými se vydávaly „Řád policie požárové a řád hasicí“. Ve smyslu zemského zákona č. 20 z 2. února 1873 platil pro Slezsko a zemským zákonem č. 35 ze dne 5. dubna 1873 pro Moravu a „Řád policie v příčině ohně pro království České“, kdy byla platnost řádu uznána vydáním zemského zákona č. 45 ze dne 25. května 1876. Podnětem k jeho vydání byly petice ústředního výboru moravsko-slezských dobrovolných hasičských spolků (ovšem německých) z let 1869 a 1870. Po vydání těchto zákonů došlo k velkému nárůstu počtu hasičských sborů (spolků). Zákon ze dne 25. května 1876 – „Řád policie v příčině ohně pro království České“ v § 29 výslovně nařizoval: „Majitelé továren buď též k zakoupení vlastních stříkaček převozných anebo přenosných donuceni“ (Majitelé rozsáhlých stavení, zejména takových, v nichž se dělá velký oheň, jako např. továren, pivovarů, panství a velkostatků apod., byli povinni zakoupit vlastní stříkačku) a § 30 nařizoval: „Obecní výbor slyše ředitelstvo hasičského sboru ustanoví, jakým nářadím hasícím opatřiti se musejí a kolik nářadí toho býti má. Dohled k tomu, zda-li nářadí ono zakoupeno bylo a chová-li se v dobrém stavu, koná se při prohlídce dle § 8 téhož zákona. § 24 výše uvedeného zákona nařizuje též, aby se při závodech živnostenských a továrnických zřizovaly studně v přiměřeném počtu a na místech přístupných. Pojišťovací ústavy, když vyjednávali s nějakým závodem (cukrovarem, továrnou apod.) podmínky, na kterých činili závislým pojištění, určovali aby každá továrna podle § 29 a 30 výše uvedeného zákona řádnou a vždy služby schopnou stříkačku s nejméně 150-200 metry konopných hadic a podle § 24 pak vždy zásobu vody poblíž továrny (studnu, cisternu apod.) měli, dále požární vodovod s ustaveným počtem hydrantů v nejnebezpečnějších místech a k tomu určitý počet hadic s proudnicemi, tak aby se mohla vést voda v čase nebezpečí do všech prostor továrny. Další podmínkou mělo být zřízení hasičského sboru nebo aspoň aby zejména někteří úřadníci, řemeslníci, popřípadě tovární dělníci stále v továrně bydlící s obsluhou stříkačky a hydrantů byli řádně obeznámeni. Tehdy pojišťovny na prvotní zásah velice dbaly, protože než se dostavili obecní sbory dobrovolných hasičů (kterých v této době bylo 582 českých a 806 německých), tak již z malého zahoření vyhořela celá továrna „do základů“. Začínají se stanovovat první „námětové a prověřovací cvičení“ – veškerá opatření bezpečnosti se čas od času pravidelně zkoušela, jakož by se na různých místech i zkoušky prováděly, aby se zjistilo, jak daleko hadice dosáhnou, odkud v tom či onom případě vodu brali atd. Začínají první „Požární řády a dokumentace zdolávání požáru“ – všem závodům (tj. továrnám, cukrovarů apod.) jakož i pojišťovnám velice by posloužilo zvláštní vydání řádu bezpečnostním zařízení závodů, jejž by si ovšem jednotlivé závody se svolením pojišťovny dle svých poměrů domácích přizpůsobili. V neposlední řadě se stanovili první „preventivní prohlídky“ – úředníci místnosti, kde se v noci nepracuje musejí prohlížeti, dále instrukce ponocným s kontrolními hodinami, zajištěný přístup k vodě se stroji pro každý případ, nařízení, že tehdy, kdy zůstane vodní stroj státi, musí se především zámyčky a kohouty u vodních nádržek uzavřít, aby se voda pro případ ohně udržela a nemohla být nikde vypuštěna.    

 

Většina výše uvedených továrních sborů byla německých, anebo měla německé vedení (velení), německé stanovy a německý jednací jazyk. Tedy německé podle velící řeči a podle příslušnosti k zemské organizaci. První snahy o zřízení hasičských sborů továrních vlasteneckého průmyslnictva království Českého pochází z roku 1888. Ve „Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého“ ročník III, číslo 10, str. 24-29 v článku „Hasičská stráž“, dále na str. 104 v článku „České hasičstvo a továrny“ na slovo vzatí odborníci s pravým vlasteneckým zápalem zasazovali se o to, aby požární opatření v českých továrnách proběhlo ustavením závodních sborů ve prospěch průmyslových realit a aby počet českých továrních bratří hasičů počet Čechů byl rozmnožen.

 

Další výzva proběhla ve „Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého“ ročník IV, číslo 23 dne 10. prosince 1889 ve článku na str. 144 „Tvořme hasičské sbory aneb odbory tovární“, který pojednává o tvoření hasičských sborů továrních, pocházejícího z péra osvědčeného i statečného bojovníka br. Václava Lohniského.

 

V díle „Deset let hasičského spolčování v království Českém“ skládala se koncem roku 1887 německá sekce ze 37 továrních sborů a sice: v okresním hejtmanství Ašském 4 se 215 členy; ve Falknovském 1 se 67 členy; ve Frýdlandském 4 se 267 členy; v Chomutovském 1 s 52 členy; v Jabloneckém 2 se 239 členy; Lanškrounském 1 s 52 členy; v Libereckém 5 se 343 členy; v Česko-Lipském 1 s 52 členy; v Plzeňském 5 se 353 členy, v Rumburském 2 se 214 členy, v Teplickém 3 s 82 členy; v Karlovarském 2 se 140 členy. Celkem rozmnožily tyto tovární sbory sekci německou o 2 478 hasičů, kdežto česká sekce, české okresy nevykazovaly v té době ani jediného továrního sboru!

 

V březnu 1878 se sešli zástupci župních i okresních hasičských sborů v Teplicích a vytvořily Z.Ú.H.J.kr.Č. V tomto období se také setkáváme v továrnách se „sbory pro ochranu proti ohni“, v nichž byli dělníci a úředníci. Tyto sbory byly nucené, zřizoval je zaměstnavatel, který většinou zakoupil hasicí náčiní a kryl i výlohy tohoto hasičského sboru. Málokterý tovární sbor byl však utvořen na základě spolkového zákona z roku 1867. Ustanovení o hasičské službě, vykonávané dělníky a úředníky, obsahovala totiž většina služebních nebo továrních řádů. (Myška, Wurmová, 1964, 18. 17). Po vydání zákona o požární policii z roku 1876 docházelo ke sporům, zejména o využívání podpůrných opatření, poskytovaných dobrovolných hasičským sborům, protože o továrních sborech se ve zmíněném zákoně výslovně nemluvilo. Proto bylo k tomuto zákonu podáno množství doplňků i pozměňovacích návrhů. Veškeré tovární sbory mohly být členy příslušné župy a tím i zemské jednoty Z.Ú.H.J.kr.Č. Několik sborů továrních (soukromých) bylo ustanoveno na základě pouhého řádu vydaného tovární správou, doporučovalo se, aby sbor byl ustaven na základě určitých stanov. Sbor tím nabýval všech práv řádného spolku a ve všech podáních k úřadům a veřejným ústavům byl osvobozen od kolkových poplatků. Měl-li sbor stanovy v nichž bylo vyznačeno, že působí i při požárech mimo tovární obvod, požívali členové nároku na osobní podpory z hasičského fondu při nehodách, jež se udaly při cvičeních a přípravné službě hasičské vůbec a při požárech mimo továrních. Členům soukromých sborů byl otevřen nárok na podpůrné svépomocné pokladny - starobní a pohřební. Základ hasičský pro věcné potřeby (podpory na náčiní) stanovy neřešili, protože se jednalo o soukromé náčiní. V ostatních členských právech se nelišili soukromé (tedy tovární) sbory od ostatních sborů dobrovolných hasičů. Ve stejnokroji povoloval ústřední výbor všem soukromým sborům odchylky, když si jich vlastník (tovární správa) přála. Základním článkem Svazu dobrovolného hasičstva za I. republiky byly sbory hasičů, které byly zřizovány v osadách, obcích, městech i v různých závodech. Tovární sbory zasahovali v obvodě továrním, v obci i okolí do vzdálenosti 2 km.

 

 

Tovární správa propůjčovala sboru veškeré potřebné náčiní, stejnokroj, výzbroj, skladiště i cvičiště a dbala o udržování veškerých těchto potřeb, mimoto opatřoval potřebné spolkové i cvičení knihy. Vzhledem k těmto povinnostem příslušelo tovární správě právo jmenovat starostu a dva přísedící výboru, a to bez ohledu na volební období na dobu neurčitou, odvolávat a nahradit tyto zmocněnce jinými šlo kdykoli i jednotlivě. Zrušila-li tovární správa sbor vrátil se ji majetek továrny, o sborovém majetku měla rozhodnou poslední valná hromada.

Stav dne 1. listopadu 1891 podle „Statistického přehledu sborů hasičských ve království Českém“, který sestavil a vydal nestor hasičů Matěj Mayer z Horažďovic (17. 12. 1848 – 1917) /jednatel zemské ústřední hasičské jednoty království Českého/ bylo v Čechách 77 závodních sborů s 3 690 činnými členy. Přesný počet sborů na Moravě a ve Slezsku nebyl dohledán.

V Čechách bylo na začátku 20. století přibližně 2000 továrních hasičů ve 33 župách a 54 sborech. Mimo „Svaz československého hasičstva SčsH“ stály některé tovární hasičské sbory. Mimo župy zůstávají další tovární sbory, které vyvíjeli činnost.

 

Od roku 1886 se začalo vyučovat na c.k. průmyslové škole v Liberci obor hasičství, zejména pro ty studenty vyšších ročníků, u kterých byl předpoklad, že jako budoucí ředitelé budou mít na starosti tovární hasičský sbor.

 

S rozvojem průmyslu se zvýšilo také nebezpečí požárů. V nejedné továrně se pracovalo s vysoce hořlavými látkami. Uvedené podmínky si vynutily zvýšit protipožární ochranu v samotných závodech. Začaly se zakládat tovární hasičský sbory. Největší počet továrních sborů byl v továrnách vyrábějící spotřební zboží, zejména v továrních textilních, sklářských a nábytkářských. Požáry v těchto továrnách měly ničivé důsledky, docházelo nejen ke zničení objektů, ale i surovin a hotových výrobků a výrobního zařízení. Proto majitelé těchto továren vynakládaly nemalé prostředky na zřizování továrních hasičských sborů a jejich vybavení. Majitelé továren plně doceňovali ve velké většině protipožární bezpečnost a své tovární sbory dotovali nákupem moderních stříkaček a tak se stávalo, že v závodech byli hasiči lépe vybaveni než občanské sbory v jednotlivých místech. Hlavním úkolem byla ochrana závodu, ale u vedení opět hrálo roli snížení částky pojistného proti ohni. Založením vlastního hasičského sboru sledoval majitel nejen rychlý zásah v případě požáru, ale především i nižší poplatek z pojištění závodu. Dřívější pojišťovny snižovaly pojistné až o 30% těm majitelům závodů, kde měli založeny závodní hasičské sbory. Výzbroj a výstroj pořizovala firma, která rovněž hradila členské příspěvky a přispívala také do podpůrného fondu. Podle schválených stanov sbory zasahovali při požárech především v objektech firmy a v případě nutnosti také v okolních obcích. Vedení závodu uplatňovalo vliv na sbor jmenováním náčelníka a jeho zástupce. Ostatní činovníky volila řádná valná hromada dle domácího řádu, který byl shodný se stanovami obecních hasičských sborů a volili se: II. podnáčelník, četaři, zástupce a revisoři účtů a tito tvořili výbor. Členové v továrních sborech neplatily žádné příspěvky do sboru, byly přijímáni jen členové činí a museli být zaměstnaní v závodě. Členství ve sboru bylo vázáno na souhlas šéfa firmy. Činní členové, kteří cvičili, vykonávali službu měli právo nosit stejnokroj a spolkové odznaky.

 

Po prvních továrních sborech se objevují tovární sbory na Brněnsku v Heinrichstahl /1879/, na Uherskohradišťsku (Ungarisch Hradisch), v Kreitschau /1872/, Landenberg /1875/ aj. Nejvíce továrních sborů bylo zřizováno v českých pohraničních okresech s převahou německy mluvícího obyvatelstva, byly to zejména textilní továrny na Ašsku, Broumovsku: Frýdlantsku, Trutnovsku a Liberecku. Na Moravě a ve Slezsku to byly hasičské tovární sbory ve sklářských a nábytkářských továrnách v okresech Jihlava, Kroměříž a Vsetín, Šupersku (Mahrisch Schönberg) v Hausdorfu /1879/, ve Vítkově (Wiegstadtl) /1881/, Novojičínsku (Neutitschen) ve Fulneku /1882/, ve Weisengerg /1886/. Ve Slezsku (Schlesien) v Těšíně (Teschen) /1882/, na Bruntálsku (Freudenthal) v Pochmühle /1886/, Bílovci /1886/, Zautke /1888/.

S rozvojem parostrojní železniční dopravy se zvyšovalo i požární riziko. Zvýšené požární nebezpečí se projevovalo v blízkém okolí železničních tratí, ale i ve výrobních a opravárenských provozech, kde byly železniční prostředky opravovány a vyráběny. Tak byly založeny hasičské tovární sbory v Praze-Holešovicích a Bubnech (státní dráha), Jičíně, Ústí nad Labem (Ústecké železniční dílny Ústecko-teplické dráhy Oustí), Děčíně, Lounech (c.k. státní dráha), Českých Velenicích /1881/ (železniční dílny v Českých Velenicích dnes ŽOS -Železniční opravny a strojírny České Velenice CZ a.s.) a Karviné. Na přelomu 19 a 20 století začala výroba používat stále ve větší míře elektrickou energii a spalovací motory jako zdroj pohonu (elektrárny, tramvaje, začátky automobilového průmyslu). Koncem 19. a počátkem 20. století dochází k rozvoji tzv. těžkého průmyslu, vznikají nové strojírenské a hutní továrny, jsou otevírány nové šachty. Je již téměř samozřejmostí, že při těchto továrnách jsou zakládány hasičské tovární sbory. Z nejznámějších a největších sborů, z nichž některé existují i doposud jako profesionální sbory, můžeme uvést následující: Adamovské strojírny (dnes ADAST a.s. Adamov) /1881/, továrna na ohýbaný nábytek D. G. Fischel & Söhne Mimoň (německý-později TON závod 5 Mimoň) /1881/; hasiči Národního divadla v Praze /1881/, Společný cukrovar v Kloboukách později Rolnický akciový cukrovar Klobouky /1882/, koželužna firmy A. a J. Nejedlý – právní nástupce firmy Josef Seykora a synové Kostelec nad Orlicí /1882/, sbor Blansko filiálka tovární v Salmových železárnách v Blansku (Blanenské železárny a strojírny) /8. 11. 1882/, Hardtmuntova továrna na tužky L. & C. HARDTMUTH České Budějovice (Hardtmunt fabrik-německý) /1883/, Sklárny Nové Sedlo (dnes O-I Manufakturing Czech Republic, a.s. dříve Avirunion a.s. Nové Sedlo) /1883/, Osvětlovací sklo Košťany (později Košťanské sklárny) /1883/, Cukrovar Rajhrad (německý) /1883/, fy. Rosenkranz Fojtovice (Voitsdorf) /1883/, Železárny Vítkovice v Ostravě (německý) /18. 7. 1884/ (později VŽKG, n.p, Ostrava), Karlova huť Frýdek Místek (německý) (později Válcovny plechu n.p. Frýdek Místek) /1884/, přádelna Josef Schroll Meziměstí (dnes Veba 03 Meziměstí) /1884/, Důl Hohenegger Karviná-Doly (německý) /6. 11. 1884/, fy. Rollfs & Cie. ve Frýdlantu /1884/, Sklárna Ústí nad Labem (Glashütte Aussig a.d. Elbe) /1884/, Kohnova továrna na nábytek Český Těšín (německý) /29. 6. 1884/, Firma Kukucz Těšín (německý) /15. 9. 1885/, Zámecký sbor majitele panství barona Königswartera Kvasiny /1885/, Továrny Pečkovský mlýn (později Jihočeské papírny a.s. Větřní u Českého Krumlova – závod Větřní, JIP-Papírny Větřní a.s.) /1885/, Válcovny trub Bohumín (německý) /1885/, hasičský sbor J. J. hrab. Rud. Kinského Rožnov /1885/, továrna na hasičské náčiní p. R. A. Smekala na Smíchově /1885/, Železárny Blansko (od r. 1927 ČKD Blansko) /1887/, Rolnický cukrovar Vrbátky /1886/, k.a. huť ve Frýdlantu nad Ostravicí (později Ostroj n.p. Frýdlant nad Ostravicí) /26. 6. 1887/, knížecí Schwanzenbergský pivovar a sladovna Protivín (dnes Městský pivovar PLATAN s.r.o Protivín) /31. 7. 1887/, textilní a obuvnická výroba A. Löw Třebíč /1888/, Rolnický akciový cukrovar Moravany /1888/, akciový cukrovar Vyškov (německý) /1888/, v továrně pp. Poláků v České Třebové /1888/, bratří Goldschmiedů /23. 8. 1889/, Rolnického akciového cukrovaru v Dašicích /1889/, synů Brožů Libeň /1889/, mechanická tkalcovna firmy Hirš a synové v Hořicích /28. 12. 1889/, fy. Emanuel Fenerstein a spol. Hořice /16. 3. 1890/, papírna bratří Haasů ve Vraném nad Vltavou /1890/, Velkostatek Dolní Lutyně (německý) /1891/, fy. Menzel a.s. Bělá pod Bezdězem (později Severočeské papírny SEPAP Bělá pod Bezdězem) /1891/, BSS Brandýs nad Labem /1892/, Mautnerův textilní závod Náchod („Benedict-Wärndorfer-Mautner“ Náchod) /1892/, tkalcovna fy. Isák Mautner a syn /1893/, Staatsbahn (státní dráhy) České Budějovice (německý) /1893/, textilní továrna Cosmanos nyní Tiba Mladá Boleslav (německý) /1893/, textilní továrna Klinger Mladá Boleslav (německý) /1893/, Rafinerie cukru barona Karla z Liebiegů Skřivany /1894/, Bürgerliche Brauhaus (Měšťanský pivovar) České Budějovice (německý) /1894/, Schichtovy závody na Střekově/Schreckensterin (později Severočeské tukové závody dnes SETUZA a.s. Ústí nad Labem) /1894/, První brněnská strojírenská společnost Brno (německý) (později I.B ZKG k.p. Brno, PBS a.s. Brno) /1894/, továrna L. Porges Královo Pole (později Královopolské strojírny Brno-Královo Pole – Královopolská Brno-strojírna) /1894/, Továrna na sukna F. a E. Kallab Velké Meziříčí (německý) /1894/, akciová továrna Červený Kostelec /1894/, NW Nesseldorfer Wagenbau Fabriks = Kopřivnická vozovka (od r. 1920 Tatra Kopřivnice) /1894-1895/, Textilwerke Mautner, A.-G. ve Frýdlantu /1895/, fy. Kovařík Prostějov /1895/, Drátovny Bohumín /1895/, hasičská četa fy. F. Vichterle (později Agrozet Prostějov) /1895/; fy. Malburg Smiřice /1896/, Strojírny Čelákovice (později Kovohutě Čelákovice) /1897/, jáma Louis Vítkovice (německý) /16. 5. 1897/, Brno-Královopolská továrna na stroje, Lederer a Porges /1897/, Sbor elektrotechnické továrny „Kolben a spol. Vysočany“ (později Českomoravská Kolben-Daněk Praha-Vysočany /1898/ ČKD), Cukrovar Leopolda Bohumila hraběte Thuna Staré Benátky dnes Benátky nad Jizerou /1898/, Kaolinová továrna (Šamotka) Calofrig Zliv /1898/, Tabáková továrna České Budějovice (německý) /1901/, Důl Gabriela Karviná-Doly (německý) /8. 7. 1903/, J. Hückel a synové (J. Hückeĺs Sons dnes Tonak a.s. Nový Jičín) /1903/, Náchod přádelna /1903/, Pivovar Karviná-Doly /8. 7. 1903/, fy. Mandl Mostek (německý) (později TIBA 01 Mostek) /1904/, Řetenice sklárny (Settenz) (německý) /1904/, automobilka Laurin & Klement Mladá Boleslav /1905/, Důl Hedvika Petřvald (německý) /3. 9. 1906/, Železárny Třinec (německý) (dodnes funguje jako Hasičský záchranný sbor Třinecké železárny, a.s.) /12. 7. 1906/, fy. F. Vichterle (později fy. Wichterle a Kovařík - Agrozet Prostějov) /1907/, pobočná stanice Městského hasičského sboru ve Škodových závodech v Plzni /1908/, Lihovar Smiřice /1910/, sirkárna SOLO (později Igla) České Budějovice (český) /1910/, fy. Schmidt Podmoklice (německý) /1911/, Česká akciová továrna pro raffinaci petroleje v Kolíně (dnes Paramo Pardubice a.s., středisko Kolín) /1912/, Továrna na sukna a vlněné zboží Bratří Lannerů Krahulčí (později továrna Löw a továrna Jan Satrana) /1912/, Škoda Mladá Boleslav /1914/ (později AZNP Mladá Boleslav dodnes funguje jako Hasičský záchranný sbor ŠKODA AUTO a.s.).

 

První profesionální hasičský sbor byl založen v roce 1882 v továrně Fridricha Pollaka ve Fulneku (německý). Krátce před I. světovou válkou se třineckoželezárenský (1. 1. 1912) a mladoboleslavský hasičský sbor stal jedním z prvních závodních hasičských sborů v Rakousko-Uhersku, v nichž sloužili hasiči z povolání. V květnu 1919 byl ustaven závodní hasičský sbor z povolání Škodových závodů Plzeň v muniční výrobě v objektu bývalého Zieglerova uhelného dolu u Nýřan.

 

Rozvíjející se technická revoluce vynálezem spalovacího motoru významně ovlivnila i rozvoj požární ochrany. Motorové a automobilní stříkačky byly velmi výkonné a umožňovaly dopravu velkého množství vody i na delší vzdálenosti. Zatím co ruční stříkačky mohl obsluhovat kdokoliv, motorová stříkačka vyžadovala zkušenosti strojníka a obsluhu. To vedlo k tomu, že ve velkých závodech, kde se nacházely, byli ustavovány skupinky profesionálních hasičů a placené požární sbory, které vedle péče o techniku měly na starosti i ostrahu. Opodstatnění protipožárního zabezpečení tovární výroby a existenci továrních hasičských sborů, dokládá množství požárů v provozech, při ohrožení zaměstnanců, drahých strojů, skladů a ostatních zařízení továren.

 

Po zkušenosti s obrovským požárem na severním nádraží ve Vídni z roku 1911 bylo usneseno státní železniční radou a ministerstvem železnic, aby ve velkých stanicích, topírnách, železničních dílnách a skladištích byli zřízeny hasičské sbory. Požární ochrana na železnicích byla až do roku 1952 zajišťována pouze dobrovolnými sbory, zřizovanými jen ojediněle ve větších provozovnách. Tyto dobrovolné jednotky požární ochrany byly tvořeny ze zaměstnanců nejrůznějších pracovišť, kterým povětšině chyběly odborné znalosti a průprava, neboť výcviku nebyla věnována dostatečná péče. Také jejich technické vybavení bylo nevyhovující. Schopnost účinného zákroku v případě požáru u takových jednotek, podmíněná svoláním příslušníků z různých pracovišť, byla v pracovní době vždy velmi malá a v době pracovního klidu prakticky téměř nemožná. V případě požáru byly železnice proto vždy odkázány na často i značně vzdálenou pomoc vnější. Prodleva se zahájením účinného zásahu měla za následek větší škody způsobené požárem.

 

Zemská ústřední hasičská jednota království Českého čítala v r. 1898 2 tovární sbory a v r. 1912 21 továrních sborů s 802 členy. Německá zemská jednota v království Českém čítala v r. 1912 továrních sborů v okresu: Ústeckém 5, Falknovském 1, Chebském 1, Karlovarském 3, Stříbrském 1, Mimoňském 2, Děčínském 2, Českokamenickém 1, Loketském 1, Libereckém ve městském obvodu 1 ve venkovském 3, Teplickém 3, Trutnovském 6, Ašském 7, Chomútovském 1, Chrastavském 1, Lanškrounském 1, Tanvaldském 3, Vildšteinském 2, Vimperském 1. V roce 1915 měl Svaz Slezsko-pruského hasičstva ve vládním kraji Wroclaw (kam spadali hasičské sbory z Hlučínska a Ratibořicka) 13 podnikových hasičských sborů.

 

Po vypuknutí 1. světové války došlo k ochromení činnosti všech požárních sborů, včetně továrních. Široký rozmach činnosti hasičstva a zakládání továrních sborů byl přerušen válečnými událostmi let 1914 – 1918. Tak došlo ke zdecimování již rozvinuté hasičské základy. Více než polovina činných členů nastoupila vojenskou službu, hasiči zajišťovali nejnutnější požární pohotovost. V tomto období nevznikly téměř žádné nové tovární požární sbory. V roce 1916 byl zřízen hasičský sbor v továrně na výrobu obuvi Budischowki v Třebíči-Borovině. Jeho založení předcházel požárních továrních objektů v roce 1915. Sbor Velkostatku Hodkov 1916, Lederer Mladá Boleslav, a.s (později Spojené lihovary a drožďárny a.s. Mladá Boleslav /1918/, CARBORUNDUS-ELEKTRIT v Benátkách nad Jizerou (později Továrny strojírenské techniky, závod na výrobu karborunda a elektritu) /1918-19/, Cukrovar Vyškov (český) /1918/, ve 20tých letech vznikl tovární hasičský sbor v Vratislavickém pivovaru (Vratislavice nad Nisou). Život sborů v původní šíři byl obnoven až po vzniku samostatného československého státu.

 

Rozvoj požární ochrany v letech 1918 - 1938

 

K dalšímu rozvoji v oblasti požární ochrany dochází až ve dvacátých létech minulého století, kdy dochází k obnovení výroby ve stávajících továrnách a jsou zakládány továrny nové. Kromě dobrovolných továrních sborů, které vznikly např. v továrnách: Karviná-Doly (český) /1921/, chemička Dukla HCHZ Ostrava-Hrušov (německý) /1921/, firma Fürth Neštědice (Nestersitz „Fürt“) /1923/, Zámecký sbor Velké Meziříčí – velkostatek Františka Harracha /1923/, Solo České Budějovice (Helios České Budějovice) /1923/, Důl Hedvika Petřvald (český) /1924/, ZAZ Jaroměř /1924/, Elektrárna Mydlovary /1924/, textilka Velveta 5/1 Stará Paka (později Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará Paka) /1925/, jáma Odra Přívoz II /25. prosince 1925/, firma Schnabel Nová Paka (později Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka) /1925/, Doly (Solca) Karviná /1925/, Svoboda Motor Kosmonosy /1925/, Důl Pokrok Petřvald (německý) /prosinec 1925/, Drucker Bučovice (později Spojené umělecko-průmyslové UP závody n.p., závod 01 Bučovice) /1925/, Přádelna Malé Svatoňovice /1926/, Továrna na kaolinové zboží Calofrig Borovany /1928/, textilní firma Josef Sochor Dvůr Králové nad Labem (později Tiba Dvůr Králové nad Labem) /1928/, Thonet Mundus Třinec /1929/, Thonet-Mundus Český Těšín (český) /1930/, Velkostatek Františka Harracha, Velké Meziříčí /25. 4. 1931/, Karlova huť Frýdek Místek (český) /1931/, Moravské chemické závody Ostrava - Československá továrna na dusíkaté látky a.s. Ostrava /1932/, Železárny Třinec (český) /1932/, Sklárny Ústí (později České továrny na láhve n.p. Ústí nad Labem) /1933/, Baťa a.s. Otrokovice /1933/, Válcovny trub Bohumín (český) /1934/, Kraupnerova továrna Třebenic /1934/, Cukrovar Ratiboř /1934/, fy. Antonín Štrombach Louny /19. 4. 1934/, Kudrnáčův gumařský závod (dnes Rubena Náchod) /léto 1935/, Spolek pro chemickou a hutní výrobu Hrušov (český) /1935/, Koh-i-noor (později Elektro Praga Hlinsko, závod Jablunkov) /1935/, Fatra Napajedla /1936/, Drátovny Bohumín-Pudlov (český) /1936/, Mücke Melder fy. Karviná-Fryštát /1936/, Optikotechna Přerov (dnes Meopta a.s. Přerov) /20. 12. 1936/, AERO Praha /1937/, sklárny Cesar Crystal Josefodol /1937/; Železárny Vítkovice (český) /1937/, Drátovny Bohumín-Pudlov (polský) /1938/, požární četa cukrovaru v Cholticích /1938/, Železárny Třinec (polský) /1938/, akciový pivovar Budvar (Budweis-Budweiser) České Budějovice /1938/, Důl Pokrok Petřvald (polský) /1938/, Drátovny Bohumín (německý) /1939/, chemička Hrušov (německý) /1. dubna 1939/, Železárny Třinec (německý) /1939/, Důl Pokrok Petřvald (německý) /1939/, Báňská a hutní společnost Vamberk /1939/ a další, vznikají první profesionální hasičské tovární, nebo též závodní sbory. Dle dostupných materiálů jsou to sbory u těchto továren: továrna na výbušniny Explosia Semtín a Spolek pro chemickou a hutní výrobu Rybitví později VCHZ Synthesia (dnes Aliachem, a.s., o.z.., Synthesia Pardubice) /1923/, Škodovy závody v Plzni /9. 5. 1926/ (později Škoda Plzeň a.s., dnes Škoda Služby a.s. Plzeň), Strojírny Polička (ADAST Polička dnes Poličské strojírny a.s. Polička) /1926/, akciová společnost Škodových závodů v Plzni - závod Adamov (později opět Adamovské strojírny) /1934/, Válcovny trub Bohumín (polský) /1938/, Válcovny trub Bohumín (německý) /1939/.

K 1. březnu 1936 bylo již v České zemské hasičské jednotě organizováno 12 továrních sborů.

 

Požární ochrana v období okupace 1938 - 1945

 

Německá zemská Jednota pro hasičství a záchrannou službu na Moravě (Deutscher Landesverband für Feurwehr- und Rettungswesen in Mähren) čítala k r. 1933 21 dobrovolných továrních sborů, k r. 1934 18 dobrovolných továrních sborů (583 členů a z nich 29 samaritánů). V roce 1935 německo-česká „Tanvaldská okresní hasičská jednota“ okr. Jablonec čítala 10 továrních sborů. V roce 1936 v německých továrních sborech v Čechách bylo registrováno 1 382 továrních hasičů. Zákony, kterými se vydaly řády policie požárové pro Čechy, Moravu a Slezsko v letech 1873 a 1876, byly zrušeny vládním nařízením č. 30/1941 Sb. ze dne 18. prosince 1941 O věcech požární ochrany, ve znění vládního nařízení ze dne 4. srpna 1942, č. 352 Sb. Hasičstvo bylo z povolání, dobrovolné a závodní. Požární ochrana spadala do působnosti ministerstva vnitra a všechny jednotky byly začleněny do jednotné struktury tzv. Feuerschutzpolizei. Paragrafem 10 výše uvedeného nařízení měla být zajištěna povinná ochrana závodů vytvářením závodního hasičstva. Zřízení závodního hasičstva určoval dohlédací úřad a velitele (převážně německé národnosti) jmenoval majitel závodu. Náklady na zřízení a udržování požární ochrany závodu nesl podnik. Vládní nařízení ze dne 15. září 1943 o Hasičské výzbrojní ústředně pro Čechy a Moravu č. 257 ji vymezuje jako korporaci veřejného práva. Za její členy mohly být přijaty podniky se závodní požární ochranou.

I v tomto, pro náš stát nelehkém období, vznikají nové dobrovolné i profesionální závodní sbory. Z dobrovolných uveďme vzniknuvší sbory u továren Sellier & Bellot Vlašim /1939/ vyrábějící zbraně a střelivo, Sbor dobrovolných továrních hasičů ve Skřivanech /1939/, Strojírny Chotěboř /1939/; Akciové železárny v Hrádku (dnes Železárny Hrádek u Rokycan a.s.) /1940/, Moravan Otrokovice (dnes Moravan Aviation a.s.) /1940/, Thonet n.p., závod Halenkov /1940/; Sklárny Strání /1941/, Česká zbrojovka ČZ Uherský Brod /1941/, sklárny fy. Kopp a Syn Janštějn (později Osvětlovací sklo Janštejn dnes Sklárny Janštejn, s.r.o.) /1942/, RICO Havlíčkův Brod /1942/; chemička Hrušov (smíšený) /1942/, strojírna TOS Čelákovice /1942/, Zetor Brno /1942/, firma Jan Svědík Bystřice (dnes Interier a.s., závod Bystřice) /1942/, Strojírny Jičín /1943/, nábytkářská továrna Thonet Holešov (dnes TON a.s. Holešov – továrna na ohýbaný nábytek) /1943/, kožedělná firma Antonín Jelínek a syn Velké Meziříčí /19. 4. 1943/, ZPA Nová Paka (Závody průmyslové automatizace) /1943/, chemická barvírna Färberei Lodenitz v Loděnici u Berouna (po r. 1948 Gramofonovy závody) /1944/, ALFA Solnice /1944/, Elektrárna Komořany (UNITED ENERGY a.s. právní nástupce, a.s. Komořany, Most 1 dříve 1.SZT a.s. Komořany u Mostu) /1944/. V průběhu druhé světové války byla zřízena jednotka dobrovolných hasičů v železniční stanici Liberec na ochranu vlastní stanice i bývalých železničních dílen, za války nařídili Němci zřízení závodního sboru v papírnách Lukavice (dnes Olšanské papírny a.s. Lukavice), Benzina Roudnice nad Labem. Z profesionálních sborů jsou to dle dostupných pramenů a informací Baťovy závody ve Zlíně /1940/, Železárny Vítkovice (Werks Berufsfeuerwehr od r. 2007 VÍTKOVICE REALITY DEVELOPMENTS s.r.o.) /1. 4. 1941/, Železárny Kunčice /1942/, Škodovy závody, závod Hradec Králové (německý) /listopad 1942/; Zetor n.p. Brno /1947/, Akciové železárny v Hrádku /1949/.

 

Vznik sborů u chemických továren v Neratovicích-Spolek pro chemickou a hutný výrobu (německý sbor) a v Litvínově (německý sbor) není v dostupných pramenech přesně uveden. Všechny tyto sbory byly velmi dobře vybaveny hasební technikou a jejich početní stavy byly také poměrně vysoké. Např. sbor v chemičce Litvínov čítal 180 mužů, ve Škodových závodech Plzeň 170 mužů, Železáren ve Vítkovicích 200 mužů, v Baťových závodech 52 mužů.

 

Šestiletá okupace zanechala stopy v závodní požární ochraně. Němečtí okupanti věnovali požární ochraně a hlavně její organizaci pozornost proto, že chtěli mít co nejlépe chráněny všechny pro válku důležité hospodářské objekty a zejména zbrojní závody. Požáry mohli narušit válečné  hospodářství. Němci všude dosazovali na vedoucí místa svoje oddané lidi. Výnosem ministerstva vnitra z 15. 5. 1939 nemovitosti, požární technika a výzbroj se staly vlastnictvím příslušných závodů. V roce 1942 byli členové závodních sborů vyňati „ze služebních povinností v ostatním říšském územní“, tedy z totálního nasazení. Fašisté, aby donutili hasičstvo pracovat pro jejich cíle, chránit válečné továrny a jejich provozy, podřídili ho pod ministerstvo vnitra. Ani tato opatření neutlumila žár odporu proti nenáviděnému fašistickému režimu. Na to odpověděli členové odbojovou taktikou s heslem: „Při požárech válečně důležitých závodů spěchejte pomalu, co hoří nechte hořet, co nehoří důsledně prolejte vodou, aby se zničily stroje, materiál a zásoby.“ Činnost továrních hasičských sborů byla za okupace silně oklestěna a znovu se začala rozvíjet až po osvobození. Hasiči však nezapomínali na své základní poslání a založili SDH i v Koncentračním táboře Terezín. V období těsně po skončení II. světové války došlo k útlumu činnosti závodních sborů a útvarů, protože hlavním úkolem byla urychlená obnova válkou zničeného průmyslu. V podnicích chyběly lidé, kteří byli nacisty převedeni do podniků důležitých pro vedení války. V roce 1945 je založen český tovární sbor Olivenské Veby, Koh-i-noor České Budějovice. Činnost hasičů v podniku VLNĚNA Svitávka byla obnovena 7. července 1945 a utvořeno družstvo žen, po osvobození 1945 pracoval sbor Důl Karel v Řetenicích, Důl Alois Jirásek Světec, Důl Svornost Ohníč; Karviná-Doly (smíšený) /1945/, Železárny Třinec (smíšený) /1945/, Drátovny n.p. Bohumín (smíšený) /1945/, Důl Pokrok Petřvald (smíšený) /1945/, TONASO Neštěmice /1945/, chemička Hrušov (český) /1. května 1945/, Kovoprůmysl České Budějovice (dříve Beckhoff) /1945/, Samson České Budějovice (dříve Měšťanský pivovar) /1945/, Kovohutě Nevrly (později České válcovny kovů n.p. Povrly dnes MĚĎ POVRLY a.s. Povrly) /1945/, n.p. Jihočeské papírny, závod Vltavský mlýn, Loučovice (JIP Větřní závod Loučovice dnes LIGNA Loučovice) /1945/, Jitka Český Krumlov /1945/, Dittmar-Keramické závody Teplice (později Spojené keramické závody Spojker Teplice-Trnovany) /1945/, UP závody a.s. Brno /1945/, Biochema Modřice /1945/.

 

Požární ochrana na závodech v letech 1945 – 1960

 

Po roce 1945 dochází k opětovnému formování hasičstva. Vývoj požární ochrany v továrnách po osvobození v roce 1945 tvoří nejméně tři vývojové fáze. První z nich je ohraničena léty 1945 – 1951, druhá léty 1951 – 1955 a konečně třetí období 1955 – 1960. Každá z těchto fází má své zvláštnosti zaváděné na základě zákonných opatření. Je však třeba říci, že určujícím rysem v ochraně proti požárům na závodech byla dobrovolná ochrana proti požárům. V období následujícím bezprostředně po osvobození nebylo bezpochyby na požární ochranu v řadě závodů ani pomyšlení. Na organizování ochraný proti požárům nebyla vhodná doba. Bránil tomu hlavní cíl poválečných týdnů a měsíců – obnova výroby. A ten si vyžádal skutečně vysoké pracovní nasazení. Závodům chyběly jednak suroviny a silně trpěly zvláště nedostatkem pracovníků, jež byli nacisty převedeni do podniků důležitých pro vedení války. Všude v hospodářství probíhaly velké změny, konfiskace nepřátelského majetku, znárodňování, dosazování národních správců. Ve všech továrnách docháýzelo k velkým přesunům v osazenstvu. To všechno přirozeně ovlivnilo okamžik nástupu k řešení otázek ochrany závodů proti požárům. Již velmi brzy se ukázalo, že ani znárodněný průmysl se bez ochrany proti požárům neobejde a že dobrovolné tovární hasičské sbory jsou nejen dostupným a přitom účinným nástrojem, ale že navíc jsou takév svým způsobem projevem aktivního vztahu dělníků ke svěřeným hodnotám národního majetku. Vedle městských sborů dobrovolných hasičů, vznikají závodní (podnikové) sbory. Pro zajištění požární bezpečnosti v průmyslových podnicích byla vydána vyhláška ministerstva vnitra z 13. května 1945. Velmi významné bylo vládní nařízení z 18. 12 1946, podle kterého byly povinně zřižovány ve větších podnicích závodní hasičské sbory. Nejmenší počet mužů sboru byl stanoven na 18 členů. Velitele určoval podle vyhlášky závod a schvaloval okresní národní výbor. Na základě tohoto nařízení vznikaly v průběhu roku 1947 v závodech první hasičské sbory z povolání. Nové pojetí požární ochrany podle zákona č. 30/50 Sb. Spočívalo v tom, že péče o PO byla přímo uložena národním výborům a dobrovolné hasičstvo (včetně hasičstva z povolání, mimo továrních sborů) stalo se výkonným orgánem národních výborů. Další výboj dobrovolných továrních hasičských sborů byl uzavřen vydáním zákona č. 62/1950 Sb. ze dne 26. září 1950, „O ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami“, kdy nařízením ministerstva vnitra byly všechny závody povinny nahlásit své členy Okresní organizaci Československého hasičstva. Revolučnost tohoto zákona byla zejména v tom, že péče o požární ochranu byla přímo uložena vedoucím závodů a podniků. Tento zákon nově upravil organizační strukturu hasičstva i obsah jeho práce. Pro hasičské sbory znamenal zásadní změnu a nahradil nevyhovující vládní nařízení č. 50 z roku 1942. Na základě tohoto zákona byly vydány ještě některé další předpisy, a to všechno mělo na organizaci požární ochrany v závodech velký vliv. Místo dřívějších hasičských sborů, které organizovaly všechny hasiče – činné, přispívající i zakládající a čestné -, byli zřizovány požární sbory. Sbory byli výkonným orgánem v oblasti požární ochrany. Změny spočívaly především ve zrušení dosavadních Závodních hasičských sborů jako samostatných právních osob. V závodě zůstala organizována jen represivní složka (zásahová jednotka), která od této doby nesla označení sbor, zatímco ostatní dosavadní dobrovolní členové byli převedeni k místním jednotám Československého svazu hasičstva v rámci provádění celostátní reorganizace, kde měli pomáhat při výchově občanů k požární bezpečnosti. Uplatňování administrativních přístupů leckdy vedlo k tomu, že dobrovolní členové dosud organizovaní v továrních SDH ztratili o další práci v požární ochraně zájem. V požárním sboru tak zůstala jen malá část dřívějšího spolku. Na základě zákona 63/1950 vyšlo 23. ledna 1951 vládní nařízení o náhradě škody přislušníkům hasičstva a jiným osobám v oboru ochrany před požáry a jinými živelnými pohromami. Příslušníkům závodního hasistva poskytuje náhradu vedení závodu. První celostátní konference SČsH konaná ve dnech 15. a 16. března 1952 v Praze završila reorganizaci hasičstva a vytvořila předpoklady (tak, jak si to přála politická reprezentace) pro přejmenování organizace ze SČsH na Československý svaz požární ochrany (ČSPO), ke kterému došlo od 1. 1. 1953. Od tohoto data ze Sboru dobrovolných hasičů vznikly závodní organizace ČSPO. Z hasičů se tak ze dne na den stali „požárníci“.

 

V roce 1946 a v letech dalších dochází ke skutečnému rozvoji závodních sborů a požárních stráží (dnes požární hlídky) na základě přípisu Ministerstva vnitra o ochraně proti požárům v závodech. Dobrovolné hasičské sbory jsou budovány na podobných principech jako sbory veřejné. Krátce po 2. světové válce se uskutečnilo založení sboru k.p. MEZ Mohelnice (později SIEMENS, a.s. Mohelnice), Jihočeské papírny Větřní závod Přibyslavice (JIP-PACK Přibyslavice, JIP-Jihlavské papírny Přibyslavice, Huhtamaki Van Leer a.s. Přibyslavice, HUHTAMAKI ČR a.s. Přibyslavice); Farmak a.s. Olomouc, obnovení sboru akciového pivovaru Budvar České Budějovice /1945/, TYLEX (n.p. Továrny krajek a tylů Letovice) (český) /1946/, Mitop, a.s. Mimoň /1946/; Morav. sl.vln. závody v Brněnci (Vlněna n.p. Brno, závod 3 Brněnec n.p. Vigona 09 Brněnec dnes Vitka a.s. Brněnec) /23. 12. 1946/; Thonet a spol., dřevozávody a podnikatelství pod národní zprávaou Halenkov /1. 3. 1946/; Českomoravské sklárny a.s. Nový Hrozenkov-Karolinina huť /8. 7. 1946/; Zbrojovka Bojkovice /1946/, dřevařská továrna DYAS Uherský Ostroh /1946/, Vrbenské přádelny lnu (později Lenas Vrbno pod Pradědem) /30. dubna 1946/, Barvy a laky Milotice /1946/, Bruntálský lihovarský a nápojový průmysl /1946/, Motor-Union Kněžské Dvory /1946/, Lisovna nových hmot Vrbno pod Pradědem /1946/, textilní závod Tkalcovna Stará Paka (Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará Paka – Velveta 5/1 Stará Paka) /obnoven 1946/, Okula n.p. Nýrsko /1946/, Bytex Brno (později Moravan Brno) /1946/, Šamotka Velké Opatovicíce (dnes MŠLZ Velké Opatovice) /1946/, Kablo Děčín /1946/, Moravské sklárny Karolinka /8. 6. 1946/, Cukrovar Staré město /1947/, továrna na vstřikovací čerpadla PAL (Spojené závody pro automobilový a letecký průmysl) později n.p. Motorpal Jihlava /9. května 1947/, Moravské elektrotechnické závodechy MEZ Vsetín /12. 11. 1947/, Jihočeské papírny Větřní závod České Budějovice (dnes Duropack Bupak Obaly, a. s. České Budějovice) /1947/, Kaolinová továrna (Šamotka) Calofrig Zliv /1947/, Slezan Frýdek-Místek /1947/; Přádelna Nová Paka (Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka) /1947-8/; n.p. Kablo, kabelovna Vsetín /7. 10. 1948/; DOTEX Dobrá /1948/; ALFA Solnice (nyní Alfa Plywoood a.s. Solnice) /1948/.

Po roce 1948 nastal prudký rozvoj průmyslové výroby. Hasičstvo se plně zapojilo do zajišťování požární ochrany v novém průmyslu. Byla to doba vzniku velkých továrních celků namísto drobných závodů. Před hasiči vyvstaly úkoly ochrany nových průmyslových objektů a tím i ochrany daleko větších hodnot, než tomu bylo dosud. Vznikají závodní hasičské sbory v desítkách továren a podniků v celé České republice. Hasičstvo obracelo pozornost k požární bezpečnosti průmyslových závodů. Zakládání a rozšiřování továrních sborů se stalo trvalou součástí denní práce obzvláště okresních a krajských hasičských orgánů. Vznikají požární sbory: Chemické závody Lachema Bohumín (dnes Bochemie a.s. Bohumín) /24. 11. 1948/, Důl Gabriela (smíšený) /1948/, Důl Hohenegger Karviná-Doly (český) /1948/, Důl Doubrava (český) /24. 11. 1948/, Hlubina, Důl Dukla Havířov-Suchá (smíšený) /24. 11. 1948/, Důl Barbora Karviná-Doly (smíšený) /24. 11. 1948/, Důl Františka Karviná-Doly (smíšený) /24. 11. 1948/, Důl Jindřich Karviná-Doly /24. 11. 1948/ a Důl Evžen Petřvald /24. 11. 1948/ v Ostravsko-karvinském revíru, Karviná-Doly (český) /1948/, Důl Hlubina Karviná-Doly (smíšený) /24. 11. 1948/, Koksovna Karviná-Doly /24. 11. 1948/, Blumenthal-Vítkovické železárny, šroubárna Karviná-Fryštát /24. 11. 1948/, Jäckel fy.-Vítkovické železárny Karviná-Fryštát /24. 11. 1948/, Elektrárna Karviná-Doly (smíšený) /jaro 1948/, Železárny Karviná /1948/, Cihelna Horní Suchá (smíšený) /24. 11. 1948/, Cihelny Orlová /24. 11. 1948/, Budoucnost-pekárny a řeznictví /24. 11. 1948/, Koksovna Orlová-Lazy /24. 11. 1948/, Nová jáma (Kamenouhelné doly Orlová-Lazy, Důl A. Zápotocký Orlová-Lazy dnes OKD a.s. Důl Lazy) /24. 11. 1948/, Důl Žofie Orlová-Poruba /24. 11. 1948/, Stanice ČSD Petrovice /24. 11. 1948/, Západomoravské plynárny Brno (dnes Jihomoravská plynárenská Brno) /1948/, Důl Hedvika Petřvald (smíšený) /1948/, Thonet-Mundus Český Těšín /obnoven 1948/, v závodě mastného průmyslu Mastna Kostelec (později JmPM Jihomoravský průmysl masný dnes Kostelecké Uzeniny, a.s.) /1948/, Sfinx Vráto /1948/, v jihlavských továrnách Dřevostavba Jihlava, Tabák Jihlava, textilní továrna Pleta Jihlava (později Modeta I a Modeta II) a dalších. 4. dubna 1949 byla zrušena okresní hasičská jednota Moravsko-Ostravská. Jednota se skládala mj. ze 16 závodních sborů.

K zákonu bylo vydáno vládní nařízení č. 135 ze dne 26. září 1950, kde se hovoří o závodním hasičstvu dobrovolném a z povolání s tím, že okresní národní výbory určují, ve kterých závodech má být hasičstvo dobrovolné nebo z povolání a o jakém počtu příslušníků. Dále se tímto nařízením přistoupilo ke zřizování požárních hlídek. Závodních hasičských sborů se dotýká i zákon č. 35/1953 Sb. ze 14. dubna 1953 o státním požárním dozoru a požární ochraně, který v § 11 – úkoly a druhy jednotek požární ochrany se zabývá i problematikou závodních sborů. Vyzvedl masovost v požární ochraně a uložil hasičům úkoly především na úseku prevence a výchovy. V tomto období se tvořily závodní sbory a v malých provozech požární družstva. Vládní nařízení č. 95/1953 z 27. listopadu 1953 rozpracovalo pak organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany, tedy i úkoly závodů v požární ochraně /oddíl VII, § 3/. Nový zákon o požární ochraně a prováděcí nařízení nabylo platnosti 1. 1. 1954. K rozpracování některých úkolů, které Zákon č. 35/1953 Sb. o státním požárním dozoru řešil jen rámcově, doplňovala v roce 1955 vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 169 o zajištění a organizaci požární ochrany na závodech, podle které se provádí kontrolní činnost prakticky dodnes. Ve vyhlášce je upraveny odpovědnost vedoucích orgánů závodů a podniků, pracujících a některých jejich organizaci. Za tento úsek zodpovídali ředitelé, kteří však jmenovali referenty požární a civilní ochrany, na něž přenesli zodpovědnost za jmenované úseky. Jak již bylo uvedeno, ukládal zmíněný zákon č. 35/1953 Sb. povinnost provádět kontrolu výcviku zásahových jednotek v závodech. V některých případech docházelo k vzájemnému nepochopení funkcionářů požární ochrany a státního požárního dozoru. Toto období vzájemných neshod končí vydáním Zákona o požární ochraně č. 18/1958 Sb, který byl po celosvazové diskuzi a připomínkování schválen Národním shromážděním 17. 4. 1958. Zákon upravoval i organizaci požární ochrany na závodech, kde za požární ochranu je sice plně odpovědný ředitel podniku, ale otázky požární ochrany musí řešit všichni vedoucí pracovníci i mistři a technici a na druhé straně i vedoucí příslušných ústředních úžadů a orgánů. V části II. Československý svaz požární ochrany a jeho základní úkoly, v § 11, odst. 1 se mj. říká, že „úkolem svazu je napomáhat závodům v boji proti požárům“, dále odst. 3 se zmiňuje o tom, že „Svaz dále provádí požární prohlídky v menších závodech včetně zemědělských“. Středem zájmu svazu byla též požární ochrana závodů, kde však byla celkem malá členská základna. Proto bylo jedním z hlavních úkolů rozšířit počet závodních jednot i počet jejich členů v továrnách. Na ostatní pracovníky závodů působili požárníci zejména organizováním besed a přednášek o požární ochraně. Zákon byl doplněn o rok později vyhláškou ministerstva vnitra ČSR č. 106/59 Ú.l. o organizaci požární ochrany orgánů činných v požární ochraně a zajištění jejich spolupráce i spolupráce s co nejširším okruhem občanů pro mírové i obranné úkoly.

 

Zásadní obrat v preventivní činnosti a v provádění preventivních prohlídek nastal až v roce 1960 na základě tzv. „Kutnohorské výzvy“. Na 8. plenárním zasedání ÚV ČSPO v listopadu 1959 vyzval okresní výbor ČSPO v Kutné Hoře na základě závazků všech místních jednot v okrese všechny okresní výbory a jednoty v republice, aby v době od 15. listopadu 1959 do 31. března 1960 prohlídky všechny objekty svěřené do preventivní péče ČSPO a pomohly při odstraňování zjištěných závad. Kutnohorská výzva se velice rychle rozšířila po celé republice a přijali ji i velký počet závodních jednot.

 

Po II. světové válce vzniká velké množství profesionálních závodních sborů až koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let. Výjimkou je Technická požární a záchranná služba (dnes Záchranná požární služba letiště Praha-Ruzyně) /1945/ a Hrydrowerk v Mostě (později chemické závody Záluží u Litvínova, Stalinovy závody Záluží u Mostu, CHEMICKÉ ZÁVODY CHZ ČSSP s.p. Litvínov-Záluží,  CHEMOPETROL a.s. Litvínov dnes Unipetrol RPA Litvínov) (český sbor), Škodovy závody-Škoda Hradec Králové (později ZVÚ Závody Vítězného února Hradec Králové) (český sbor), ČKD Hradec Králové, které vznikly v roce 1945, avšak požární ochrana v těchto podnicích probíhala již před válkou. Po roce 1948 řada podniků si ustavila své profesionální závodní hasičské sbory. Počtem svých členů byly velice slabé a byly finančně dotovány svými závody. Tyto jednotky byly kombinované s dobrovolnými požárníky v rámci základních organizacích Československého svazu požární ochrany (ČSPO), které byly v závodech též ustaveny. Profesionální i dobrovolní hasiči těchto sborů prováděli společně jednotný výcvik a školení. Na jejich svazovou činnost vedení závodů finančně též přispívala. Tyto závodní útvary v případě požáru zasahovaly jak ve svém závodě, tak mimo něj. Placené závodní požární sbory vznikly u těchto závodů Spolana Neratovice (dnes SPOLANA a.s. Neratovice) /1948/, Spolek pro hutní a chemickou výrobu Ústí nad Labem (dnes SPOLCHEMIE a.s. Ústí nad Labem) /1949/, ŽBC Hrádek u Rokycan /1949/, Urxovy závody, n.p. Ostrava /19. 1. 1951/, n.p. Žďárské strojírny a slévárny Žďár nad Sázavou (dnes ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou) /1. 9. 1951/, chemická továrna Koramo Kolín /1951/, NHKG Nová huť Klementa Gottwalda n.p. Ostrava (později ISPAT Nová huť, Mittal Stell a.s. Ostrava dnes Arcelov Mittal Ostrava a.s.) /1952-53/, Strojírny Kunovice (později n.p. LET Kunovice dnes AIRECRAFT Industries a.s. Kunovice) /1952/, Blanické strojírny (dnes opět Sellier & Bellot Vlašim) /17. 9. 1952/. V roce 1953 vznikají první Útvary požární ochrany železnic v důležitých dopravních uzlech (od 1. 1. 1995 Hasičská záchranná služba Českých drah a.s. do 30. 6. 2008, od. 1. 7. 2008 HZSP Správa železniční dopravní cesty, s.o.) - Břeclav /1953/, Hradec Králové /1953/, Cheb /1953/, Kolín /1953/, Brno /1953/, České Budějovice /1952-53/, Ostrava /1953/, Plzeň /1953/, Nymburk /1954/, Olomouc /1953-54/, Krnov /1954/, Česká Třebová /1956/. Postupně bylo takto vybudováno v síti ČSD v České republice 16 požárních stanic. Z důvodu absolutního protipožárního zabezpečení skladů pohonných hmot Chemipetrol n.p Benzina (od 1. 1. 1994 ČEPRO a.s.), vznikaly v těchto objektech od r. 1953 závodní požární útvary – 11 jednotek rozmístěných po celé republice se 165 hasiči – Třemošná, Smyslov, Včelná, Bělčice, 04 Hněvice-Roudnice nad Labem, Mstětice, 06 Cerekvice nad Bystřicí, 07 Šlapanov, 08 Loukov u Kroměříže, 09 Střelice u Brna a jSDHP Hájek. Dříve HZSP Čepro Klobouky u Brna; ZPS Benzina Klobouky u Brna, Velká Bíteš, Sedlnice, Plešovec, Potěhy, Nové Město, Bělčice, Třemošná, Cerekvice nad Bystřicí, Šlapanov)

 

Sloučením závodních jednot spolu s místními, resp. jejich podřízením vedení místních jednot, nemohlo mít dlouhého trvání. Zvláštnosti požární ochrany v závodech byly již tak velké, že je nebylo možné překlenout administrativním pokynem vyvolávajícím zdání jednotné organizace. Průmyslové závody v období od roku 1948 do roku 1955 doznaly velkých změn ve výstavbě i svém technickém vybavení. Další vývoj požární ochrany v závodech a vznik nových dobrovolných závodních jednot (sborů a útvarů) ovlivnil zákon, který vstoupil v platnost 1. ledna 1954, doplnila vyhláška ministerstva vnitra č. 169/1955 Úl, částka 94 ze dne 7. září 1955 o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech. Tato vyhláška nově upravovala odpovědnost vedoucích pracovníků za zajištění požární ochrany, včetně povinností jednotlivých pracovníků v oboru požární ochrany. Podle této vyhlášky ve stručném rozboru odpovídali hospodářští pracovníci za požární ochranu v rámci své hmotné zodpovědnosti v celém rozsahu, a to z hlediska řízení, financování i organizace. Současně odpovídali za dodržování všech zákonných ustanovení vyhlášek a podnikových směrnic. Požární ochrana tím byla postavena na novou základnu orientovanou na systém státního požárního dozoru a pracovníci požární ochrany měli možnost účinněji působit na zabezpečování požární ochrany, než tomu bylo dosud. Tato skutečnost však nepřispěla k tomu, že by se počet závodních požárních jednot výrazně zvýšil. Vyhláška upravovala odpovědnost vedoucích orgánů závodů a podniků, pracujících a některých jejich organizací. Důvodem k vydání této vyhlášky byl fakt, že v tomto období docházelo k velkému počtu velkých požárů, které měly negativní dopad na vývoj ekonomiky. Zákon byl odrazem vývoje společnosti a všelidového vlastnictví majetku. Za požární ochranu v závodu zodpovídal ve smyslu uvedených předpisů ředitel. Vyhláška ministerstva vnitra č. 169/55 Ú.l. uložila členům PO pomáhat při školení na závodech, aby každý zaměstnanec závodu znal prevenci a zacházení s ručními hasicími přístroji. Proto na každém závodě byly vypracovány a kontrolními orgány požadovány poplachové směrnice, požární plány, hasební plány, organizováno školení pracujících a ustavení preventisty závodu. Byla to důležitá opatření ke zvýšení požární ochrany socialistického majetku. Ke konci roku 1955 uvádějí celostátní statistiky 795 závodních požárních jednot. V posledních čtyřech letech se ustavilo 479 závodních jednot. V tomto období jsme byli v poměrném vybavení závodů motorovými stříkačkami na předním místě v Evropě. V roce 1959 na závodech pracovalo jen 1 307 závodních jednot.

 

Přestože vedoucí funkcionáři výrobních zařízení a organizací byli zodpověděni za stav požární ochrany, věnovali jí nedostatečnou pozornost a někteří dokonce odmítali pořídit pro ně výzbroj a techniku. Velká pozornost začala být věnována požární prevenci, byly ustaveny funkce požárních techniků ve smyslu vládního usnesení č. 212/67 a preventistů, v devadesátých létech zrušené a v roce 2000 znovu obnovené zákonem č. 237/2000 Sb. Byly zavedeny pravidelné preventivní požární prohlídky se zápisem do požární knihy a mnoho dalších povinností, které jsou v  menších či větších obměnách zakotveny v současné právní úpravě požární ochrany. V souladu s ustanovením vyhlášky č. 169/1955 Ú.l. byly zakládány jednak závodní jednoty, jednak závodní sbory, a to podle místních podmínek. Snahou bylo utvářet podmínky pro zakládání závodních jednot. Jejich existenci však neurčovaly jen zájmy požární ochrany, ale i časté reorganizace ve výrobních podnicích. Většinou mezi závodními jednotami a místními jednotami ČSPO vládly dobré vztahy, vyskytly se tu i projevy nezdravého lokálního či resortního zájmu. Např. kritika, že závodní jednoty a sbory jsou zbytečně dobře vyzbrojeny a že tuto výstroj neužívají, zatímco místní jednoty a sbory k ní nemají přístup. Rozdíl mezi úrovní vybavení závodních sborů a místních sborů ovšem existoval. Byl však dán zvláštnostmi požární ochrany v závodech, specifičností výrobního programu, nutností rychlého zásahu, na to všechno by místní jednoty nemohly být připravovány. V průmyslu i v zemědělství došlo k velké koncentraci výrobních procesů, objevily se nové technologie, docházelo ke stále většímu hromadění surovin i hořlavých materiálů v objektech. Proto také požáry vznikající v té době působily vesměs velké přímé škody, ale i škody následné, vyvolané omezením výroby nebo dalšími opatřeními. Rozhodujícím prvkem při zásahu se stala jeho rychlost. Vedení závodů si vesměs uvědomovalo důležitost požární ochrany, ale z různých příčin růstávala vyhláška ministerstva vnitra o požární ochraně na závodech nerealizovaná. S rozvojem průmyslu dochází k nárůstu členské základny. Téměř každá továrna má svůj vlastní hasičský – požární sbor. Jako dobrovolní členové ČSPO se podíleli i členové závodních jednot na životě a činnosti organizace. Účastnili se celostátní požárnické soutěže o nejlepší požární družstvo, soutěže Požárníci na pomoc zemědělství, ale zejména zúčastňovali se výcviku, školení, pečovali o preventivní ochranu proti požárům na svém pracovišti. Závodní jednoty ČSPO vznikaly nejdříve ve větších podnicích, kde již existovaly požární sbory jako zásahové jednotky. I v některých středních a malých závodech sice byly požární sbory, ale většinou o jejich výcvik nikdo nepečoval. Naopak v podnicích, kde existovaly závodní jednoty, velitelé požárních sborů se zúčastňovali pravidelných instruktáží pořádaných okresními výbory ČSPO a závodní jednoty v těchto závodech se staraly o vypracování poplachových směrnic, o vybavení dílen a provozů hasebními prostředky, o vodní zdroje a ve spolupráci s okresním výborem pořádaly námětové cvičení a rozvíjely i některé formy kulturní činnosti. Společně se zajišťováním požární ochrany zemědělských závodů a malých provozoven, probíhalo zajišťování požární bezpečnosti v průmyslových závodech. K zakládání dalších závodních jednot vyzýval i usnesení sjezdů ČSPO. Po II. sjezdu ČSPO a po VII. plenárním zasedání ÚV ČSPO, které rozebralo otázky požárního zajištění průmyslových závodů, začala se prohlubovat činnost dobrovolných požárníků v závodech. V roce 1960 sdružoval Československý svaz požární ochrany 1 311 závodních jednot. Ke konci roku 1961 měl Československý svaz požární ochrany 1 501 závodních jednot Zakládání závodních jednotek PO ve zvýšené míře odstartovala realizace usnesení ÚV ČSPO z května 1962 o pomoci a ochraně zemědělských a průmyslových závodů před požáry a o zvýšení preventivní ochrany a výchovy pracujících v průmyslu. Velmi přísně bylo dbáno, aby na všech úsecích závodů byly zaměstnanci seznamování, poučeni a školeni, jak požárům předcházet a jak si počínat v případě jejich vzniku. Požární technici závodů a pracovníci OV ČSPO měli v této době největší podíl na zakládání závodních jednotek PO. Statistika z roku 1963 uvádí, že v ČSPO bylo tohoto roku evidováno 2 188 závodních sborů (závodních jednot). Dne 6. a 8. července 1964 se konal v Praze III. sjezd ČSPO. Jeho pozornost byla zaměřena na rozšiřování vlivu na závody a ustavování nových závodních jednot (Zj ČSPO) v průmyslových podnicích a v závodech místního hospodářství. Pohnutkou pro zakládání závodních jednot a rozšiřování vlivu ČSPO na závody bylo sjezdové usnesení o zvýšení členské základny na dvojnásobek. Hlavní východisko ke splní tohoto usnesení bylo v získávání nových členů v závodech, neboť úroveň technického vybavení místních jednot již nedávala další možnosti pro skutečné uplatnění pro další nové tisíce dobrovolných členů. Naopak v závodech byl pro uplatnění nových členů stále ještě velký prostor. Převádět závodní jednotky požární ochrany na závodní jednoty ČSPO se příliš nedařilo. Dlouhodobé úsilí o zřizování závodních jednot ČSPO přineslo své konkrétní výsledky. Další možností byly v jednotných zemědělských družstvech. Na tomto úseku zatím nebylo přistoupeno k zakládání závodních jednot – i když v jiných výrobních družstvech byly závodní jednoty vytvářeny. Po dokončení kolektivizace zemědělství a vytvoření dnešních JZD, se stalo nutností vytvořit dobrovolné závodní požární sbory i v těchto organizacích. Sloučením JZD vyvstala situace, která činila jednotlivé sbory během dne neschopné okamžitě zasáhnout při případném požáru. Požadavkem místních jednot bylo, aby JZD ustavovala vlastní požární družstva, ostatně často složená převážně z členů místního požárního sboru. Ve většině případů jsou členové požárního sboru i členy JZD a pracují během dne na různých pracovištích vzdálených od místa bydliště a tak docházelo k situacím, že nebylo možné tyto členy včas dopravit k požáru. V JZD se podařilo postarat o oblast požární ochrany zřízením požárních družstev jako zásahových jednotek. Tato družstva dlouho nevydržela a většinou ani nevyvíjela nějakou činnost.

 

Dne 17. dubna 1958 byl vydán zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, který platil po dobu 27 let. Podle tohoto zákona byli povinni řešit požární ochranu v závodech všichni vedoucí pracovníci. Zákon určil druhy jednotek požární ochrany, které se dělily na profesionální a dobrovolné. Na závodech to byly závodní požární útvary (výlučně profesionální) a závodní požární sbory (dobrovolné a smíšené s placenými požárníky). Dále byli v podnicích ustaveny požární hlídky. Závodní požární sbory byly složeny převážně z dobrovolných pracovníků z řad zaměstnanců závodu-členů Místních jednot Československého svazu požární ochrany. Závodní požární jednoty byly dobrovolné sbory na závodech, organizované a řízené OV ČSPO. Koncem šedesátých let dosáhlo zakládání závodních jednotek PO a závodních jednot ČSPO vrcholu. Stejně jako v zákoně o státním požárním dozoru a požární ochraně č. 35/1953 Sb., tak i v tomto zákoně se hovoří o tom, že příslušníkům požární ochrany, tedy i příslušníkům závodních požárních útvarů přísluší stejnokroje a hodnosti. Tento zákon dokonce uváděl, že k upevnění kázně a k usnadnění výkonu služby může ministr vnitra po dohodě s ministrem národní obrany zavést stejnokroje pro příslušníky ostatních složek požární ochrany (byly tím myšleny závodní požární útvary). Zákon č. 237/2000 Sb. u zaměstnanců hasičských záchranných sborů podniků nahradil hodnosti funkčním označením. Označení členů jSDHP řečí Vyhláška MV č. 247/2001 Sb. O organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění pozdějších předpisů (226/2005 Sb.).

 

Trend v zakládání závodních požárních sborů nadále pokračoval: Loděnice Svádov /1949/, KOTVA (dnes Gala a.s. Prostějov) /1949/; MEZ Brumov /1949/, n.p. Těstárny Březí u Boršova /1949/, Sklárna Inwald, závod Rudolfova huť Bystřice /12. 8. 1949/, Výroba pian a varhan Krnov /30. listopadu 1949/, PILA Hulín (n.p. Pilana Hulín později NÁŘADÍ Hulín dnes Pilana Tools a.s. Hulín) /září 1949/, Jitex (Jihočeský textil), základní závod Písek (dnes Jitex Písek a.s.) /15. 12. 1949/, TOKOZ Žďár nad Sázavou /1949/, Lineta Batelov /1949/, Partex Velké Meziříčí (později Závody Antonína Zápotockého) /1949/, Perla 10, a.s. Zábřeh (NH Zábřeh a.s.) /22. června 1949/, n.p. Moravskoslezské pletárny závod 03 (n.p. MOP) Dolní Bečva (později LOANA závod Dolní Bečva /1950/; papírny OLPAP Žimrovice (Smurfit Kappa Czech s.r.o., závod Mora Paper, závod Žimrovice) /1950/; n.p. Modeta Hořepník /1950/; Hanácké železárny Prostějov /11. 2. 1950/, Vlárské strojírny k.p. Slavičín /obnoven 1950/, Jitex České Budějovice /1950/, Sfinx /1950/, n.p. Moravskoslezské pletárny závod 03 Dolní Bečva /24. ledna 1950/, Moravskoslezské pletárny Rožnov pod Radhoštěm, závod 07 Krnov /10. února 1950/, n.p. Moravskoslezské pletárny závod Rožnov pod Radhoštěm (n.p. MOP později LOANA závod Rožnov pod Radhoštěm) /10(17). 3. 1950/, Karnola 01 Krnov /duben 1950/, Východomoravské plynárny Český Těšín /15. 5. 1950/, ANZP Mladá Boleslav-závod Vrchlabí /1950/, Fruta 03 Modřice /1950/, Slezská provazárna Boletice (později Konopa dnes LANEX a.s. Boletice) /1950/, Motorpal Telč /1950/, Fatra Napajedla, odštěpný závod Břeclav (dnes Gumotex Břeclav) /1950/, Procter&Gamble – Rakona, s.r.o. Rakovník /1950-52/; n.p. Moravskoslezské pily, závod Valašské Meziříčí (Valašské pily Valašské Meziříčí) /1951/; TECHNOPLAST Chropyně /1951/, VÚ Česká Třebová /1951/, n.p. Zbrojovka Vsetín /1951/; Dechtochema Velvěty (později Spolek pro chemickou a hutní výrobu Spolechemie Velvěty dnes Lybar Velvěty) Lybar Velvěty /1951/, n.p. Český nábytek Hradec Králové /1951/, Čsl. automobilová doprava, krajský podnik 7, Hradec Králové /1951/, Karlovarský porcelán s.p., závod 06 Horní Slavkov (od r. 1992 Haas & Czejzek) /1951-52/; MARS Svratka /1952/, Ledenický nábytek v.d. (haly Vápence) Ledenice /1952/, GAMA GROUP a.s., závod Jimramov (dříve n.p. Vitka Jimramov; n.p. Vlněna Brno, závod Jimramov; n.p. Vigona Svitavy, závod Jimramov; Gama a.s. České Budějovice, závod 6 Jimramov) /1952/, BONEX, závod I Teplice-Trhovany /1952/, OKD Bezruč /1952/, Masaryk I (Eduard Urx) /1952/, Stalin I (Důl Rudý říjen) /1952/; Technometra Jihlava (dnes Jihlavan a.s. Jihlava) /1952/; n.p. Olešan Košťálov 01 (později Kolora 07 Košťálov dnes Trevos a.s. Košťálov) /10. listopadu 1952/, AZNP Mladá Boleslav-závod Kvasiny /1953/, Benzina Šlapanov /1953/; Elektrárna Dukla Havířov-Suchá /1953/, Bioveta Ivanovice /1953/, v období padesátých let vznikají další závodní požární jednotky v LOANĚ Holešov, OBAS Lesní Brána Dubí, OBAS Rudolfova huť Dubí, Testroj Teplice (později Opravárenská základna ČEZ Teplice), SKLOTAS Řetenice (později SKLO UNION, závod 01, Teplice-Řetenice), Ploché sklo Teplice, závod Chudeřické sklárny (později SKLOTAS Chudeřice a SKLO UNION, závod Chudeřice dnes Glavunion závod Chudeřice), Jihomoravských dřevařských závodech Bystřice pod Hostýnem, v papírnách Novosedlice, Východočeské bavlnářské závody VBZ Náchod (nyní Tepna), ČZG České závody gumárenské Náchod (nyní Rubena), v elektrozávodě Ant. Teichman a spol ATAS (později MEZ Náchod nyní Atas elektromotory Náchod a.s.), n.p. AMATI Kraslice, hasičský sbor na stavbě vodního díla Lipno. Po roce 1953 jsou zakládány DZPS ve Filmových ateliérech Kudlov, ČSAO (Československé automobilové závody) Gottwaldov, v cementárnách Tlumačov, Chirana, s.p. Brno, Severočeská armaturka, České vlnařské závody, Pivovar Ústí nad Labem – mnohé však po čase zanikly pro nedostatek zájmu a pochopení, ČSAO (Československé automobilové závody) Holešov /1954/, Kdyňské strojírny Kdyně (později Elitex k.p. Kdyně - ELITEX MACHINERI s.r.o. Kdyně) /únor 1954/, n.p. Jihočeské papírny (Bupak) /1954/, fy. Ladislav Hejduk-dřevo a kovoprůmysl, Horní Hanychov u Liberce /1954/, požární četa 1. vojenský záchranný pluk CO Kutná Hora (hasičská záchranná četa „71. záchranná a výcviková základna Kutná Hora“) /1954/, Perla 02 Česká Třebová n.p. /1955/ (sbor pracoval již od r. 1874 Parnická textilní továrna HPS Česká Třebová, od r. 1882 dobrovolný tovární hasičský sbor textilní firmy Hermann Pollack & synové Parník Česká Třebová), Velveta 2 Nová Paka (později Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka) /1955/, Pribina Přibyslav /1955/; n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice /1955/, Elektrárna Hodonín /1955/, Důl František Horní Suchá /1955/, Agrozet Třešť /1955/, Motorpal Havlíčkův Brod /1955/; Lenas Bruntál /1955/, Granitol Moravský Beroun (později Fatra Moravský Beroun dnes opět Granitol) /1955/, ČSAO (Československé automobilové závody) Bruntál /1955/, n.p. Slovácké cihelny, závod Hrachovec (později Severomoravské cihelny závod Hrachovec) /1955/, Okresní průmyslový kombinát Valašské Meziříčí /1955/, Státní statek Javorník (později SABAS Javorník) /1955/, n.p. Masna Přerov /1956/, n.p. Galla Měřín /1956/, Motorpal, závod 08 Velké Meziříčí /1. dubna 1956/, Gumárny Zubří s.p. (dnes Gumárny Zubří a.s.) /1956/, Přerovské strojírny /1957/; Metalis Nejdek /1957/; ÚP závody v Koryčanech /15. prosince 1957/, Keramika Dubí /1958/, Zbrojovka Jablůnka /13. 6. 1958/, Nářadí Zborovice /1958/; Tesla Jihlava /1958/; Nářadí n.p. Praha (dnes Narex Bystřice s.r.o.) /1958/, Závody Říjnové revoluce (dříve Zbrojovka Jablůnkov) /1958/, Palivový kombinát 25. únor k.p. Vřesová /1958/, Farmaceutické závody „Spofa“ n.p. Ústí nad Labem (později Chemodroga dnes Chemopharma n.p. Ústí nad Labem) /1958/, Pomocné provozy JZD, závod 07 Ratíškovice /1958/, požární četa 7. prapor civilní obrany VÚ Bučovice (později hasičská záchranná četa VZÚ 5782 Bučovice - 155. záchranný prapor Bučovice) /1958/, JZD Spojil /1959/, VUAB Roztoky u Prahy /1959/; Loděnice Valtířov /1959/, ČSSS Milná /1. ledna 1959/, SSAZ (Silniční stroje a zařízení) /14. dubna 1959/, hospodářství Československé akademie zemědělských věd v Brankách (později stanice Výzkumného ústavu krmivářského Čs. akademie zemědělských věd v Brankách) /1959/, lokomotivní depo ČSD Valašské Meziříčí /1959/, požární jednotka ZBZS Uranové doly DIAMO s.p. – OZ GEAM Dolní Rožínka /1959/, Umělecko-průmyslové závody n.p. Velké Karlovice /1959/, n.p. Dechtochema Teplice /12. 11. 1959/, Hlubna Holubice /1960/, závod Motor 04 Kaplice (později n.p. Jihostroj Kaplice) /1960/, Důl Svatopluk Mydlovary /1960/, nádraží ČSD Kařízek /1960/, v šedesátých letech byl ustaven SDH v Kovohutích Břidličná, KABLO Velké Meziříčí, JZD Suchdol nad Lužnicí, Jitona Lomnice nad Lužnicí, Obal Rozkoš, Obal Střížkovice, Otavan Nová Bystřice, JZD Slavonice, Důl Prezident Gottwald Hrdlovka, Kaolinová továrna (Šamotka) Calofrig Borovany, Geotest n.p. Uhřínov /1. července 1961/, Moravské chemické závody v Ostravě /1961/, Transporta Chrudim /1961/, JZD Jindřichův Hradec /1961/, ČSSS Hubenov /únor 1961/, Jitex Týn nad Vltavou /1961/, Šroubárny Benešov (dnes Hydraulika s.r.o. Benešov) /1961-62/, Severomoravské dřevařské závody Karolinka /14. 12. 1961/, Geologický průzkum Dubí /1961/, Drutep Ledvice /4. dubna 1961/, Důl Jirásek Ledvice a Úpravna uhlí Ledvice /27. 12. 1961/, Sklárny Kavalier a.s., závod Votice /1961/, Helios České Budějovice (později Igla) /1961/, Lesní správa Dubí /1962/, Kaolinová továrna (Šamotka) Calofrig Zliv /1962/, Jihočeské dřevařské závody Trhové Sviny /1962/, Jihočeská Fruta /1962/, Igla Trhové Sviny /1962/, n.p. Elektroporcelán, závod 02 Bohosudov /14. 12. 1962/, Šroubárna Vrchoslav /1962/, ČSAD U Křížku České Budějovice /1962/, Technoplyn České Budějovice /1962/, Jihočeské mlékárny České Budějovice /1962/, Tiskárny-závod Střáž /1962/, Igla České Budějovice /1962/, Krajská nemocnice České Budějovice /1962/, Tesla České Budějovice /1962/, Dehtochema České Budějovice /1962/, Logarex České Budějovice /1962/, Tabákový průmysl České Budějovice /1962/,  Calofrig Zliv /1962/, ČSSS Plavnice /1962/, Jitona Lišov /1963/, Krajský svaz spotřebních družstev České Budějovice /1963/, ČSSS Rožnov /1963/, ČSSS Nové Hrady /1963/, Otavan Slavnonice /1963/, STS Dačice /1963/, Textil Slavkov /1963/, n.p. Stavostroj Nové Město nad Metují (dnes Aman Czech Republic a.s). /1964/, ALPA Velké Meziříčí /1964/; JZD Mír Brno-Tuřany /1964/, Prefa Třebovice /1964/, Svit koželužna Velké Meziříčí /6. května 1965/, Proclima-Svamp s.r.o. Dolní Bousov /1965/; Krkonošské papírny Hostinné /1965/; Slévárna Škoda České Budějovice /1965/, Tesárna Sosní /1965/, Motor Czech /1965/, Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. (dnes Kovohutě Rokycany, a.s.) /1965/; k.p. Důl Paskov /1966/, SMDZ /1966/, ČSSS Hořepník /1966/, JZD Hořepník /1966/, požární četa prapor CO Kutná Hora (hasičská záchranná četa „152 záchranný prapor“) /1966/, JZD „Jiskra“ Děhylov /1967/; JABLONEX GROUP a.s. Železný Brod /1967/; Sandrik Vyškov (později Rostex Vyškov) /1968/; koncem 60tých let Tesla Votice a.s., Sladovna Ivanovice, závod Vyškovan (později LNH Lisovny nových hmot Vyškov) /1969/, Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod /1969/; Státní výrobny autodílů n.p. Praha závod Rousínov (SVA Rousínov později Praga Rousínov) /1969/, Stavokonstrukce Vyškov /1969/, UP Rousínov /1969/, Adast Vyškov (později Zbrojovka Vyškov) /1969/; ŽAZ Vamberk (dnes ESAB Vamberk) /1969/; JZD Hlavnice /1969/, ČSSS Tichá /1970/, Stavokonstrukce Týn nad Vltavou /1970/, TESLA Jihlava /1970/, MODETA n.p. Jihlava /1970/, METRA Blansko /1970/, TELURIA spol. s r.o. Skrchov /1970/, Elektro-Praga Hlinsko /1970/, Ostroj Opava /1970/, I.Brněnská strojírna k.p. Brno pobočný závod Velká Bíteš /1971/, Autopal s.r.o. Nový Jičín /1971/; SPORT n.p. Nové Město na Moravě (dnes SPORTEN a.s. Nové Město n.M) /1971/, Závod Tesla Holešovice v Brněnských Ivanovicích /1971/, Důl Staříč II /1972/, Jitka Otín /1972/, Dýhárna Chrast /1972/, Východočeské papírny Chrast (později Orlické papírny Chrast) /1972/, Technolen Hlinsko /1972/, Klima a.s. Prachatice /1972/, Rodinné domky a.s. Rýmařov /3. 9. 1973/; Lira Český Krumlov /1973/, PAL Magneton Kroměříž /1973/, SFINX Všetuly /1973/, Pramet Světlá Hora /1974/, KVK (Krkonošské vápenky a kamenolomy) Kunčice nad Labem /1974/; Crystalex a.s. Nový Bor /1974/; n.p. Jihostroj Kaplice /1974/, Mikrotechna Týn nad Vltavou /1974/, Závody přesného strojírenství Zlín /1975/, Závody Gustava Klimenta ZGK Znojmo /1975/, Řetězárna Česká Ves /obnoven 24. 4. 1974 (1975)/, železniční Lokomotivní LOKO DEPO Jihlava /15. listopadu 1975/, Spolana Neratovice /1975/, Závody Gustava Klimenta ZGK Třebíč-Borovina /1975/, Sandrik Vyškov (později Rostex Vyškov) /obnoven 1975/; MENET Průhonice (METAZ Průhonice dnes Beneš a Lát, slévárna a strojírna, a.s. Průhonice) /1975/; Chemopetrol s.p. Benzina přečerpávací stanice - 7, Velká Bíteš /1976/, Stap Krucemburk /1976/; JZD Vyšší Brod /1976/, Mileta Hořice (dnes Mileta 02, Hořice v Podkrkonoší) /1976/, SZP Těšnovice /1976/, Dřevokombinát Vrbno pod Pradědem (později Severomoravské dřevařské závody Vrbno pod Pradědem) /1976/, Lisovna nových hmot Vrbno pod Pradědem /1976/, BYTEX Jihlava /1977/, FERAMO (EJF) Brno /14. 9. 1977/, Tesla Rožnov Havířov-Šumbark /1977/, Agrozet Jičín (později Agrostroj Jičín) /1977/, ASTRID n.p. Praha – závod ALPA, Velké Meziříčí /1978/, KOVOLIT n.p. Jihlava /1979/, TOS Hulín /1979/, Elitex Červený Kostelec a.s. (později Saurer Czech Republic s.r.o. dnes OERLIKON CZECH s.r.o.) /1979/, Čistírny a prádelny Vyškov /1979/, Dřevodílo Rousínov /1979/, Meta Vyškov /1979/, DDL Dřevozpracující družstvo Lukavec /1. 10. 1979, ale požární ochrana byla organizována již před rokem 1966/, Interiér Říčany /1980/, Státní statek Květná /1980/, JZD Fryšava /1980/, Bonex, závod I Teplice-Trnovany /19. 3. 1981/, Jitona Český Krumlov /12. ledna 1981/, BYTEX Letovice /únor 1981/, Krajský plemenářský podnik Homole Nové /1981/, JZD Velké Karlovice (dnes ZOD Velké Karlovice) /1982/; DP Autobusy Praha-Řepy /1982/; Agromotor Velké Meziříčí /1983/; JZD „Pokrok“ Radostín nad Oslavou (dnes ZERAS a.s. Radostín n. Osl.) /1983/; Krajský plemenářský podnik Koroseky /1983/, Státní statek Votice /1983/, ZD Černovice /1984/, Pila Javořice Ptení /1984/; Moravolen Vrbno pod Pradědem /1984/, ZD Zakřany /1985/, Pivovar Český Krumlov /19. srpna 1985/, Agrostav Želatovice /1986/, JZD Ženklava /1986/, JZD Březí /1987/; Závody na překližky a dýhy, n.p. Hodonín (dnes Ploma a.s. Hodonín) /14. 1. 1987/; Dopravní podnik DP Autobusy Praha-Řepy, Klíčov, Dejvice, Kačerov, Vršovice (dnes Správa vozidel autobusy provozovny Klíčov, Vršovice, Kačerov, Řepy) /1987/; Strojírny Nové Ransko. Z historie závodních jednotek PO vyplývá, že existence některých se po čase ukázala jako nejistá nebo dokonce jen krátkodobá. Navíc při těchto závodních jednotkách vznikala ještě družstva civilní ochrany.

 

Závodní požární útvary zřizovala okresní inspekce státního požárního dozoru v součinnosti s vedením závodů na základě zákona číslo 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně v důležitých objektech, které vyžadovaly zvýšené požární ochrany. Jejich zřízení určoval ministr vnitra na návrh ministra, do jehož odboru závod náležel. Náklady spojené se zřizováním závodních požárních útvarů se hradily z rozpočtu toho ministerstva, do jehož resortu závod náležel a věcné náklady hradil závod. Hasebním obvodem těchto útvarů, složených z požárníků z povolání, byly vlastní závody, avšak v souladu s platnými směrnicemi mohly být na základě souhlasu ředitele příslušného podniku či závodu nasazeny i mimo území podniku. Závodní požární útvary zaujímaly zvláštní místo mezi jednotkami jako nejvyspělejší složka požární ochrany s vysokými nároky na odbornou, mravní, fyzickou a psychickou kvalitu jejich příslušníků. Vybavení těchto jednotek odpovídalo požárnímu nebezpečí prostředí a provozů, ve kterých působili.

 

Požární ochrana v letech 1960 - 1990

 

V padesátých a šedesátých létech vznikají další závodní požární útvary. Z největších a nejvýznamnějších je možno uvést národní podnik Královopolská Brno /1951/, Středočeské strojírny Vodochody (dnes AERO Vodochody, a.s.) /1953/, Benzina Šlapanov (dnes Čepro a.s., Praha středisko 07 Šlapanov) /1953/; Benzina Loukov (dnes Čepro a.s., Praha středisko 08 Loukov u Kroměříže) /1. 7. 1955/, ŽBC Železárny Hrádek u Rokycan /1955/, Železárny a drátovny Bohumín (později Bohumínské železárny Gustava Klimenta dnes ŽDB Group a.s. Bohumín) /1955/, Zbrojovka Brno /1956/, Železorudné doly a hrudkovny pro úpravu železné rudy ŽDH Ejpovice (RND - Rudné a nerudné doly n.p. Ejpovice, ŠKODA Plzeň, závod Ejpovice) /1. 3. 1956/, Elektrárna Tisová (dnes ČEZ UKE ETI Tisová) /1958/, Svit Otrokovice /1958/, Svit Gottwaldov (Zlín) /1959/, ZPSL Ostrava (Česká správa letišť ČSL s.p. Letiště Mošnov dnes Letiště Ostrava a.s.) /1959/, Vlárské strojírny s.p. Slavičín /1959/, chemické továrny Kaučuk, a.s. Kralupy nad Vltavou  (dnes SYNTHOS Kralupy a.s.) /1962/, NCHZ Dehtový závod Valašské Meziříčí (n.p. Urxovy závody Valašské Meziříčí dnes DEZA a.s. Valašské Meziříčí) /1963/, Elektrárna Tušimice /1963/, SEPAP Severočeské papírny n.p. Štětí /1963/, Fatra Napajedla (dnes Aliachem a.s. Napajedla) /1965/, Válcovny plechu Frýdek-Místek /1. 10. 1965/, TECHNOPLAST Chropyně (dnes Aliachem a.s., odštěpný závod Fatra Chropyně) /1966/, Elektrárna Ledvice /1966/, Elektrárna Prunéřov (dnes EPR Elektrárna Mělník pobočná stanice Elektrárna Prunéřov Kadaň-Prunéřov) /1966/, Silon n.p. Planá nad Lužnicí /1967/, Slévárna Škoda České Budějovice /1968/, ČKD Kutná Hora /1968/.

 

Jestliže bylo uvedeno, že po roce 1948 vznikají desítky dobrovolných závodních hasičských, od roku 1953 požárních sborů, a k dalšímu nárůstu dochází po roce 1955, tak tento slibný vývoj byl zastaven v roce 1965. Ve dnech 27.-29. ledna 1965 se uskutečnilo zasedání ÚV KSČ, jež mj. projednávalo otázky práce a výstavby společenských organizací. Ústřední výbor se nakonec usnesl přenést působnost těch společenských organizací, jejichž činnost není bezprostředně spjata s výrobním procesem, ze závodů do míst, kde pracující tráví většinu svého času, tzn. do místa bydliště. Mezi takové byly počítány i závodní jednoty ČSPO. ÚV ČSPO přijal poslušně toto usnesení. Po rozpracování rozhodnutí stranických orgánů zasedáním IV. pléna ústředního výboru ČSPO ze dne 7. května 1965 bylo zavedeno dvoustupňové řízení v podmínkách ČSPO a došlo k již zmíněnému (dočasnému) ukončení všech činnosti požárních sborů (závodních jednot) ČSPO a jejich vyvedení ze závodů v celostátním měřítku. Termín pro zrušení závodních jednot byl direktivně stanoven na 30. září, nejpozději k 15. listopadu 1965. ČSPO dostal za úkol poskytovat vedení závodů účinnou pomoc při zabezpečování jednotlivých provozů před požáry takovými formami, které budou sladěny s výrobou. V tomto opatření se ukázalo, že šlo o nedomyšlený a ukvapený postup. Ústřední orgány předpokládaly, že uvolnění členové přestoupí do místních jednot ČSPO v místě bydliště. Byl to však omyl, protože k začlenění do místních jednot docházelo zcela výjimečně. Ačkoliv se funkcionáři ČSPO pokoušeli přesvědčit uvolněné členy ze zrušených závodních jednot ke vstupu do MJ ČSPO, přesvědčovací akce neměla úspěch. Značný počet členů závodních jednot odmítl pracovat v místě svého bydliště s výmluvou, že stejně musí v závodech zajišťovat požární ochranu, že nebudou platit členské příspěvky, které za ně dříve platil závod. Část členů závodních jednot z ČSPO vystoupila. Z toho důvodu došlo k poklesu členské základny. Je pochopitelné, že toto opatření vyvolalo u části funkcionářů zklamání a nesouhlas. Po celých posledních 10 let požárníci dobrovolnou požární ochranu v závodech trpělivě budovali, a proto reorganizace v říjnu 1965 vyvolala mezi členy ČSPO roztrpčení. Zrušení závodních požárních jednot bylo velkou chybou, ale i zároveň škodou, neboť byla zlikvidována velmi dobře organizovaná proti požární instituce. To, že závodní jednotky plnily svůj účel, tomu nasvědčuje i okolnost, že v některých podnicích zpočátku odmítli pokyn ke zrušení závodních jednot ČSPO respektovat. Mnohde se snažili najít cestu, jak toto opatření obejít, když ze zrušených závodních jednot zřídily místní jednoty. Činnost byla zachována, ale musel být změněn jejich název. V názvu organizace byl závod vynechán a organizace byla prezentována podle názvu ulice, ve které se nacházel. Závažným faktem však bylo, že průmyslové závody i zemědělská družstva se ocitla ze dne na den bez požární ochrany, kterou dříve zabezpečovaly závodní požární sbory. Péče o požární ochranu v závodech pak přešla na okresní inspekci požární ochrany. V závodech zůstaly zachovány jako represivní složky jen požární sbory, požární družstva CO (zásahové jednotky) převážně jako služba civilní obrany v rámci jednotného systému výchovy CO, byly zřízeny požární hlídky, případně závodní požární útvary v největších průmyslových podnicích, které i organizačně spadaly pod vedení závodu. Tato organizační opatření neměla však dlouhého trvání a v roce 1968, podle usnesení ÚV SPO jsou opět zřizovány závodní organizace SPO, ne však na všech závodech a podnicích, jako dříve. Značný počet požárů v letech 1966 – 1969 donutil však příslušná ministerstva a orgány k tomu, že bylo odvoláno zrušení závodních jednot ČSPO z roku 1965. Neuběhlo ani 5 let a požární ochrana se opět dostává do závodů, ale poněkud pracným způsobem. Řada závodních jednot se tehdy rozpadla a jejich činnost nebyla již vůbec, nebo ne zcela v plném rozsahu obnovena. Počínaje rokem 1971 se opět zakládaly dobrovolné požární sbory v závodech a podnicích a to podle dohody hospodářského vedení a ČSPO. Na celostátní konferenci v Praze dne 11. listopadu 1968 byla ukončena činnost ČSPO jako celostátní organizace dobrovolné PO a byly vytvořeny dva samostatné svazy PO (a to Český a Slovenský SPO). Hned příští den, tj. 12. 11. 1968 se konal první sjezd Českého svazu PO. Přijaté stanovy přinesly dost novinek do činnosti PO. Změnil se název Závodní jednoty se změnil na Závodní požární sbor (bylo to však v rozporu se současným zněním tehdejšího zákona o PO, kdy požární sbory byly výkonnými jednotkami PO závodů, zatím co základní články byl jen občanskými sdruženími (tj. spolky) v lůně Národní fronty. Po ustavujícím sjezdu Svazu požární ochrany ČSSR v roce 1973 se vliv této dobrovolné organizace pozvolna znovu začal šířit i na závody. Ve dnech 19. a 20. 1973 se v Praze konal IV. Sjezd ČSPO, na němž byla ustanovena jednotná celostátní organizace „Svaz požární ochrany Československé socialistické republiky (SPO ČSSR)“ a byly přijaty nové stanovy. Základním článkem organizace se staly „Místní“ a „Závodní“ organizace SPO ČSSR, které tvořil SPO České socialistické republiky (SPO ČSR) a SPO Slovenské socialistické republiky (SPO SSR). V průběhu sedmdesátých let dochází opět ke stabilizaci situace a na většině závodů a podniků začaly opět existovat dobrovolné závodní požární sbory.

 

Nutno zdůraznit, že veškeré závodní jednotky PO byly velmi dobře vybavovány technikou, technickými a chemickými prostředky pro případnou ekologickou havárii, speciálně školeny pro zásah ve svých provozech, kde se členové (zaměstnanci) samozřejmě vyznali nejlépe. Závodní jednotky (ZJ) SPO musely být v každém závodě. Za činnost ZJ v závodě byl odpovědný ředitel závodu, který také ukládal úkoly v ochraně proti škodám způsobených požáry atd.

 

Ustavení závodních organizací ČSPO, SPO

 

Zj ČSPO n.p. MOP Rožnov pod Radhoštěm (později LOANA závod Rožnov pod Radhoštěm) /10. 3. 1950/; Zj ČSPO n.p. MOP Dolní Bečva (LOANA závod Dolní Bečva /1950/; Zj ČSPO Motorpal Jihlava /1950/, Zj ČSPO Konopa n.p. Boletice (dnes Lanex a.s. Bolatice) /1951/, v polovině padesátých let byly postupně ustaveny Zj ČSPO přerovských závodech: Kazeto, Juta, Masna, Moravské chemické závody a Přerovské strojírny, na Kojetínsku: Zj ČSPO v kojetínském cukrovaru, Zj ČSPO na Hranicku: Cementárna Hranice, Sigma Hranice, Kamenolom Olšovec, Solo Lipník n. B., TOS Lipník n. B. Zj ČSPO u Severomoravských dřevařských závodů ve Vlkoši, v Elektro-Praga Milotice n. B., v cukrovarech Brodek u Přerova, Dřevohostice a Prosenice, na valašskomeziříčsku: Zj ČSPO ve Valašských dřevařských závodech a v n.p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm. obnovena Zj SPO n.p. Vitka Svitávka /1957(9?)/, Zj ČSPO Důl Stachov Radvanice /leden 1957/, Zj ČSPO HCHZ Dukla Hrušov /1961/, Zj SPO Moravské sklárny Karolinka /4. 1. 1964/, Zj SPO n.p. Stavostroj Nové Město nad Metují /1964/; Zj SPO pivovar Budvar České Budějovice /1968/, Zj SPO pivovar Samson České Budějovice /1968/, Zj SPO Elektrárna Mydlovary /1968/, Zj SPO Mape Mydlovary, Zj SPO Škoda České Budějovice /1968/, Zj SPO Koh-i-noor Gama České Budějovice /1968/, Zj SPO Železárny Prostějov /1969/, Zj SPO TONASO Neštěmice /1. ledna 1969/, ZPS ČSPO VŠB Poruba /26. listopadu 1970/, znovuustaven Zj SPO Dukla Hrušov /1971/, Zj SPO n.p. Meopta Přerov /1971/, Zj SPO SKLO UNION Řetenice /květen 1973/, Zj SPO Důl Staříč /30. ledna 1976/, Zj SPO Závody Antonína Zápotockého Vladislav /1980/, Zj SPO Tesla Jihlava /1981/,

 

Existence některých jednotek se však, bohužel, ukázala jako krátkodobá, neboť přestaly vyvíjet činnost a byly vedeny pouze úředně, až zcela zanikly. K 1. 1. 1985 bylo ve SPO ČSSR celkem 1 006 základních organizací SPO na závodech.

 

Závodní požární sbory, tzv. smíšené s placenými požárníky (jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku, do které jsou za účelem zvýšení akceschopnosti a zkvalitnění činnosti zařazeny i osoby vykonávající tuto službu jako svoje zaměstnání): Železárny Třinec /1. 1. 1912/; Škoda Mladá Boleslav /1914/; Škodovy závody Plzeň /květen 1919/; Baťa a.s. Zlín /1930/; Baťa a.s. Otrokovice (později Svit Otrokovice) /24. února 1935/; n.p. Fatra Napajedla /1939/; Detona Bohuslavice nad Vláří (později Vlárské strojírny k.p. Slavičín) /1940/; Meopta Přerov /1941, obnoven 1951/; Česká zbrojovka Uherský Brod /1952/; Dechtochema Velvěty-Spolchemia Velvěty (Spolek pro chemickou a hutní výrobu) /1953/; Česká správa dopravních letišť Brno-Tuřany /1954-5/; OBAS Rudolfova huť Dubí /1960/; MEZ Mohelnice (později SIEMENS, a.s. Mohelnice) /1963/; n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice /1968/; Galena Opava-Komárov (dnes IVAX Pharmaceuticals s.r.o. Opava 9) /1972/; AZNP Kvasiny /1972/; Chemophrarma n.p. Ústí nad Labem /1973/; Oděvní průmysl Prostějov (dnes Oděvní podnik, a.s. Prostějov) /1973/; Tranzitní plynovod, s.p. KS Kompresorová stanice Kralice nad Oslavou (později RWE TRANSGAS a.s.) /1974/; KABLO Vrchlabí /1976/; KABLO Velké Meziříčí /1978/; Rubena Náchod /1978/; Rubena Náchod, závod Hronov /1978/; letecká továrna Mesit Uherské Hradiště (dnes Mesit Reality s.r.o. Uherské Hradiště) /1980/; Zlínské letecké závody Otrokovice (dnes Moravan Aviation a.s. Otrokovice) /1980/; Farmakon Olomouc (dnes Farmak a.s. Olomouc) /1983/; Fosfa s.p. Břeclav-Poštorná /29. 12. 1989/; VÚ 5333 Halenkov /1. 1. 1994/; SCB Foundry, a.s. České Budějovice /2001/; DEKONTA a.s. /10. 1. 2002/.

 

Požární ochrana v letech 1990 – dosud

 

Koncem 90-tých let, příchodem sametové revoluce, přichází i konec závodních hasičských sborů. Finanční, ale i materiální podpora již není na takové úrovni jako tomu bylo v minulých letech, což vedle k tomu, že hasiččinu dělají jen skalní nadšenci. Od roku 1. 1. 1995 jsou v podnicích jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku, jejich počet je podstatně nižší než před rokem 1989, přesný počet není znám. Počet sborů dobrovolných hasičů podniků v druhé polovině 90tých let dosáhl počtu 1 084 s počty 41 616 hasičů. V jednotkách SDHP zařazeno zařazeno v roce 2004 – 4 143 hasičů a 2006 - 2 974 hasičů. 1. října 1991 vznikl 21. Vojenský záchranný pluk CO Olomouc- požární četa (později hasičská záchranná četa „75. záchranná a výcviková základna Olomouc“). Přeměnou 4. průzkumného praporu 31. 10. 1992 vznikl 12. záchranný pluk CO v Jindřichově Hradci-požární četa (později hasičská záchranná četa „72. záchranná a výcviková základna Jindřichův Hradec - 153. záchranný prapor Jindřichův Hradec“), 30. června 1994 73. záchranný pluk CO Rakovník-požární četa (později hasičská záchranná četa „73. záchranná a výcviková základna Rakovník“). Od 1. ledna 1994 došlo k vytvoření u VÚ 2547 Halenkov (VÚ 5333 Halenkov) 5-ti členného profesionálního družstva hasičů. To mělo za úkol zajišťovat požární ochranu v objektu vojenského útvaru. Začátkem devadesátých let to vypadalo, jako by dobrovolní hasiči nebyli potřební. Došlo k útlumu a některé závodní sbory dokonce zanikly. Výjimkou je jednotka SDHP Fehrer Bohemia s.r.o. závod 01 Česká Lípa /1995/ a jednotka požární ochrany a.s. DEKONTA která byla zřízena 10. ledna 2002. Za nového majitele ČKD Kutná Hora byl založen SDHP SCB Foundry, a.s. – Slévárna České Budějovice 1 s hasiči z povolání v roce 2001. Závodní požární sbor JZD Zahořany převeden v říjnu 1999 na jSDHP ZKS AGRO Zahořany s.r.o. Při HZSP Válcoven plechu Frýdek Místek byli zřízeni dobrovolní hasiči od roku 2001 do konce roku 2006 v počtu 15 zaměstnanců z důvodu rozsáhlé restrukturalizace a snížením početních stavů profesionálních hasičů a byli určeni k výpomoci v případech mimořádných událostí jako povodně, ekologické havárie a asistenční hlídky. Do hasebních činností nebyli začleňováni z důvodu nedostatečného vybavení výstrojí. V průběhu roku 2000 u 75. záchranné a výcvikové základny Olomouc vznikl odloučený 157. Ženijní záchranný prapor (žpr) Hlučín. Požární hlídka Fehrer Bohemia s.r.o. závod 02 Liberec založena 2003. Jednotka SDHP Vetropack Kyjov obnoven 1. 11. 2007.

 

Počty jednotek SDH podniků

 

1991 x

1992 x

1993 x

1994 x

1995 x

1996 x

1997 x

1998 1156

 

1999 825

2000 681

2001 570

2002 473

2003 430

2004 407

2005 284

2006 261

 

2007 258

2008 256

Křížek značí, že uvedený údaj nebyl statisticky sledován nebo není z jiných důvodů k dispozici.

 

Podíl zásahů jednotek SDH podniků z celkového počtu

 

1991 x

1992 x

1993 x

1994 x

1995 1,3 %

1996 x

1997 x

1998 x

 

1999 2,3 %

2000 1,8 %

2001 1,4 %

2002 1,0 %

2003 0,7 %

2004 0,6 %

2005 0,9 %

2006 0,7 %

 

2007 0,6 %

2008 0,5 %

Počet zásahů JSDH podniků převažuje počet zásahů u požárů a planých poplachů. Dobrovolné hasičské jednotky, které působí v podnicích, zasahují především v areálech firem. Dobrovolné podnikové hasičské jednotky k zásahům mimo areál zpravidla nevyjíždějí.

 

Zásahy SDH podniků

 

1991 x

1992 x

1993 x

1994 1870

1995 2101

1996 1360

1997 1972

1998 1840

 

1999 2048

2000 1809

2001 1400

2002 1381

2003 879

2004 804

2005 1039

2006 1007

 

2007 802

2008

 

„Úsporná opatření“. Jak by vypadal požár v případě jeho volného rozvoje až do příjezdu hasičského záchranného sboru kraje. Jedná se sice jen o několik minut, protože doba jízdy je vzhledem ke vzdálenosti opravdu minimální. Ale i těch několik minut může znamenat mnoho. Jakých parametrů by požár za těchto několik minut asi dosáhl? Ukázalo se tedy, že i sbory dobrovolných hasičů podniku mají svůj význam. Pozornost věnovaná požární ochraně v závodech je na místě, neboť výše škod způsobovaných požáry v průmyslu má rostoucí tendenci. Tato skutečnost je aktuální zvláště nyní, kdy v celé řadě podniků dochází v souvislosti s úspornými opatřeními k rušení sborů dobrovolných hasičů nebo omezování jejich činnosti. Jsou tedy taková opatření opravdu úsporná. Našla by se celá řada příkladů, kdy rychlým zásahem, ať už v závodě, nebo mimo něj, prokázaly závodní požární sbory svou oprávněnost. Vývoj, kterým tyto sbory prošly, byl provázen vždy obětavostí a odpovědností členů, na nichž spočívala a bude spočívat největší odpovědnost při zabezpečování požární ochrany v závodech. Všechny zmíněné SDH na závodech jsou zcela rovnocennými partnery SDH v jednotlivých obcích a svou bohatou činností nezůstávají za nimi. Mají navíc specifické poslání – chránit podnikový majetek, po bezpečnostní stránce zajisti plynulý chod výroby a včasným zákrokem zabránit případným ztrátám při požáru. Třebaže jejich postavení je poněkud složitější, dosahované výsledky svědčí o kladném přístupu při plnění úkolů nad rámec pracovních povinností.

 

V roce 1948 byl dobrovolný hasičský sbor Spolana n.p. Neratovice přeměněn na profesionální hasičský sbor, v roce 1954 byl z rozhodnutí ministra vnitra, závodní hasičský sbor přejmenován na ZPÚ Vítkovice, 1955 byl ZPS Spolana Neratovice přejmenován na ZPÚ, z rozhodnutí okresní inspekce státního požárního dozoru byl v roce 1955 ustaven ZPÚ ŽBC Hrádek u Rokycan, 1958 byl ZPS Vlárské strojírny k.p. Slavičín a ZPS Svit Otrokovice zrušen a byl vytvořen ZPÚ, v roce 1959 byl na žádost vedení n.p. Svit Gottwaldov ZPS zrušen a ustaven ZPÚ. Od 1. července 1971 byla ZPS n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice přejmenován na ZPÚ. Roku 1998 byl SDHP Škoda Auto a.s. v Kvasinách organizačně začleněn do HZSP Mladá Boleslav.

 

Zrušené Zj ČSPO, ZJ SPO, SDH

 

1876 německý závodní hasičský a záchranářský sbor při uhelném dole Heiriches-Glück-Zeche Petřvald-Březiny přeměněn na obecní dobrovolný sbor, 7. 3. 1901 fy. Emanuel Feuerstein a spol. Hořice přejmenován na Sbor dobrovolných hasičů odděl. II, 30. června 1939 nebo 12. února 1940 Ferdinand a Emil Kallab Velké Meziříčí; 1942 textilní SDH ve Svitávce; 1948 hasičský sbor n.p. Vitka Svitávka (SDH); 1951 Zj ČSPO n.p. MOP Rožnov pod Radhoštěm; 1951 Zj ČSPO n.p. MOP Dolní Bečva; 5. dubna 1951 s.p. KABLO závod Vsetín, n.p. MEZ Vsetín a n.p. Krásenské sklárny závod Vsetín sloučen s SDH Vsetín, 20. července 1951 Thonet n.p., závod Halenkov-n.p. UP závody, závod Halenkov splynul s Mj ČSH Halenkov jako její pomocné družstvo, 21. května 1951 n.p. Krásenské sklárny Valašské Meziříčí převeden na Mj ČSH v Krhové a ve Valašském Meziříčí, 21. června 1951 n.p. moravskoslezské pily, závod Valašské Meziříčí (Valašské pily Valašské Meziříčí), 1951 ČESANA Mladá Boleslav, 1951 Sklárny Moravia-utvořili odbočku městského sboru, 1953 převedeni dobrovolní hasiči z textilky Vlněna do Mj ČSPO ve Svitávce, 10. prosince 1964 Zj ČSPO TOS Čelákovice, 10. prosince 1964 Kovohutě Čelákovice, 1965 BSS Brandýs nad Labem, 21. června 1965 Zj ČSPO Žďas Žďár nad Sázavou, 21. června 1965 Zj ČSPO n.p. Alpa Velké Meziříčí, 21. června 1965 Zj ČSPO n.p. Galla Měřín, 21. června 1965 Zj ČSPO Léčebna dlouhodobě nemocných Buchtův kopec, říjen 1965 Zj ČSPO Důl Stachov Radvanice; 1965 Zj ČSPO LOANA závod Rožnov pod Radhoštěm; 1965 Zj ČSPO LOANA závod Dolní Bečva; 1965 Zj ČSPO ZAZ Jaroměř; 1965 Zj SPO Tiba 03 Červená Skalice; 1965 Zj ČSPO Mileta; Červená Skalice; 1965 Zj ČSPO Veba Broumov; 1965 Zj ČSPO Veba Olivětín; 1965 Zj ČSPO Tepna 12 Červený Kostelec; 1965 Zj ČSPO MEZ Náchod; 1965 Zj ČSPO Tepna 01 Náchod; 1965 Zj ČSPO Tepna 03 Náchod; 1965 Zj ČSPO Karosa Jaroměř; 1965 Zj ČSPO Tiba Jaroměř; 1965 Zj ČSPO TOS Hronov; 1965 Zj ČSPO Veba n.p., Broumov – závod Olivětín; 1965 Zj ČSPO ČSD Děčín; 1965 Zj ČSPO Česana Boletice; 1965 Zj ČSPO Kablo Děčín; 1965 Zj ČSPO Kovohutě Děčín; 1965 Zj ČSPO Kovona Boletice; 1965 Zj ČSPO Narex Děčín; 1965 Zj ČSPO Perla 02 Česká Třebová n.p., 1965 Zj ČSPO Mosilana Česká Třebová, 1965 Zj ČSPO UP závodů Koryčany, 1965 Zj ČSPO Přerovské strojírny, 1965 Zj ČSPO Elektro-Praga Milotice nad Bečvou, 1965 Zj ČSPO Cementárna Hranice, 1965 Zj ČSPO Kamenolom Olšovec, 1965 Zj ČSPO POŽ ČSD Přerov, 1965 Zj ČSPO Lýko Přerov, 1965 Zj ČSPO n.p. Masna Přerov, 1965 Zj ČSPO KOZETO, n.p., závod 01 Přerov, 1965 Zj ČSPO Severomoravské dřevařské závody, n.p. závod Vlkoš, 1965 Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p., závod Kojetín, 1965 Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p. závod Brodek, 1965 Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p. závod Prosenice, 1965 Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p, závod Dřevohostice, 1965 Zj ČSPO n.p. Přerovské strojírny, n.p. Přerov, 1965 Zj ČSPO n.p. Meopta Přerov, 1965 Zj ČSPO CHEMOPETROL, k.p., PŘCHZ Přerov, 1965 Zj ČSPO JUTA, n.p., závod Přerov, 1965 Zj ČSPO JZD „ČSP“ Toubky nad Bečvou, 1965 Zj ČSPO Sigma, k.p. Hranice, 1965 Zj ČSPO SOLO, n.p., závod Lipník nad Bečvou, 1965 Zj ČSPO TOS, k.p., závod Lipník nad Bečvou, 1965 Zj ČSPO Konopa n.p. Boletice, 1965 Zj ČSPO Rostex Vyškov; 1965 Zj ČSPO Bioveta Ivanovice; 1965 Zj ČSPO Velkoobchod Holubice; 1965 Zj ČSPO Středněmoravské dřevařské závody Bučovice (UP Bučovice); 1965 Zj ČSPO Sladovna Ivanovice, závod Vyškovan; 1965 Zj ČSPO Pivovar Vyškov; 1965 Zj ČSPO SVA Rousínov; 1965 Zj ČSPO UP Rousínov; 1965 Zj ČSPO Adast Vyškov; 1965 Zj ČSPO cukrovar Vyškov; 1965 Zj ČSPO Juta, n.p. Opava; 1965 Zj ČSPO Karnola, n.p. Opava; 1965 Zj ČSPO OSTROJ, n.p. Opava; 1965 Zj ČSPO Státní oblastní nemocnice Opava; 1965 Zj ČSPO ŽIPA, n.p. Žimrovice; 1965 Zj ČSPO OKULA, n.p. Budišov nad Budišovkou; 1965 Zj ČSPO BROKÁT, n.p. Vítkov; 1965 Zj ČSPO ÚP závodů v Koryčanech, 1965 Zj ČSPO TESLA Jihlava, 1965 Zj ČSPO Moravské chemické závody Dukla Ostrava-Hrušov, 1965 Zj ČSPO MCHZ Ostravit, 1965 Zj ČSPO Tiskárny Ostrava, 1965 Zj ČSPO Kavárna Elektra Ostrava, 1965 Zj ČSPO ČSD – hl. nádraží Přívoz, 1965 Zj ČSPO Lokomotivní depo Přívoz, 1965 Zj ČSPO Slovnaft Ostrava, 1965 Zj ČSPO Koksovna Vítězný únor Ostrava, 1965 Zj ČSPO Důl J. Šverma Ostrava, 1965 Zj ČSPO Koksovna Jan Šverma Ostrava, 1965 Zj ČSPO Dudíkárny Mariánské Hory, 1965 Zj ČSPO Urxovy závody n.p. Ostrava-Zábřeh, 1965 Zj ČSPO Cementárny a sádrovcové doly Zábřeh, 1965 Zj ČSPO VŽKG Vítkovice, 1965 Zj ČSPO Důl Zárubek Ostrava, 1965 Zj ČSPO Koksovna Trojice Ostrava, 1965 Zj ČSPO Důl Petr Cingr 3 Ostrava-Michálkovice, 1965 Zj ČSPO Důl Fučík 3 Radenice, 1965 Zj ČSPO NHKG Ostrava, 1965 Zj ČSPO NHKG – závod 28, 1965 Zj ČSPO STS Kunčice, 1965 Zj ČSPO Důl Generál Jeremenko Ostrava, 1965 Zj ČSPO Kamenina Hrušov, 1965 Zj ČSPO Pekárny Svinov, 1965 Zj ČSPO Prefa Třebovice, 1965 Zj ČSPO Elektrárna 1. máje Třebovice, 1965 Zj ČSPO Bytostav Poruba, 1965 Zj ČSPO ČSD Kařízek, 1965 Zj ČSPO Řetězárna Česká Ves, 1965 Zj ČSPO Vápenka Vápenná, 1965 Zj ČSPO Šamotárna Vidnava, 1965 Zj ČSPO Papírny Písečná, 1965 Zj ČSPO Moravolen 04 Jeseník, 1965 Zj ČSPO Moravolen 10 Jeseník, 1965 Zj ČSPO Armaturka Dolní Lipová, 1965 Zj ČSPO Papírny OLPA, a.s. Jindřichov, 1965 Zj ČSPO Karosa Hanušovice, 1965 Zj ČSPO MEZ Jedlí, 1965 Zj ČSPO MEZ Postřelnov, 1965 Zj ČSPO Moravolen Sudkov, 1965 Zj ČSPO Orban Zábřeh, 1965 Zj ČSPO Hedva Zábřeh, 1965 Zj ČSPO Papírny Lukavice, 1965 Zj ČSPO UP Moravičany, 1965 Zj ČSPO k.p. MEZ Mohelnice, 1965 Zj ČSPO Jesenické dřevařské závody Loštice, 1965 Zj ČSPO STS Ústí nad Labem, 1965 Česká továrna na láhve n.p. Ústí nad Labem, 1965 Zj ČSPO Dechtochema Velvěty (Spolchemia-Spolek pro chemickou a hutní výrobu Velvěty), 1965 Zj ČSPO Spojené keramické závody (Spojker) Teplice-Trnovany, 1965 Zj ČSPO Sklárna Inwald, závod Rudolfova huť Bystřice, 1965 Zj ČSPO Bonex, závod I Teplice-Trhovany, 1965 Zj ČSPO Důl Svornost Ohníč, 1965 Zj ČSPO Průmyslové sklárny Hostějovice, 1965 Zj ČSPO Průmyslové sklárny Hostomice, 1965 Zj ČSPO n.p. Dechtochema Teplice, 1965 Zj ČSPO Důl Alois Jirásek, 1965 Zj ČSPO SHD Důl Jirásek Ledvice a Úpravna uhlí Ledvice, 1965 Zj ČSPO n.p. Elektroporcelán, závod 02 Bohosudov, 1965 Zj ČSPO Šroubárna Vrchoslav, 1965 Zj ČSPO Keramika Dubí, 1965 Zj ČSPO Geologický průzkum Dubí, 1965 Zj ČSPO OBAS Lesní brána Dubí, 1965 Zj ČSPO Důl President Gotwald Hrdlovka (Alexander), 1965 Zj ČSPO Papírny Novosedlice, 1965 Zj ČSPO Veřejný požární útvar Teplice-Trnovany, 1965 Zj ČSPO SKLOTAS Chudeřice (SKLO UNION, závod Chudeřice), 1965 Zj ČSPO SKLOTAS Řetenice (SKLO UNION, závod 01, Teplice- Řetenice), 1965 Zj ČSPO OBAS Rudolfova huť Dubí (KLO UNION Rudolfova huť Dubí), 1965 Zj ČSPO Osan Košťany  (Osvětlovací sklo Košťany), 1965 Zj ČSPO Kovohutě Břidličná, 1965 Zj ČSPO Brokát Rýmařov, 1965 Zj ČSPO Závody Stanislava Kostky Neumanna Vrbno pod Pradědem, 1965 Zj ČSPO Severomoravské dřevařské závody Vrbno pod Pradědem, 1965 Zj ČSPO n.p. Moravolen Bruntál, 1965 Zj ČSPO Moravolen Zlaté Hory, 1965 Zj ČSPO Lenas Bruntál, 1965 Zj ČSO ČSAO Bruntál (Československé automobilové závody), 1965 Zj ČSPO železniční stanice Krnov, 1965 Zj ČSPO ČSD dílny Krnov, 1965 Zj ČSPO Karnola 01 Krnov, 1965 Zj ČSPO ZSKN Krnov, 1965 Zj ČSPO ČSSS Víno, 1965 Zj ČSPO Slezské mlýny Krnov, 1965 Zj ČSPO Sklárny Valašské Meziříčí, 1965 Zj ČSPO Sklárny Karolinka, 1965 Zj ČSPO n.p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm, 1965 Zj ČSPO Československé akademie zemědělských věd Branky, 1965 Zj ČSPO lokomotivní depo ČSD Valašské Meziříčí, 1965 Zj ČSPO KABLO s.p. Vsetín, 1965 Zj ČSPO MEZ Vsetín, 1965 Zj ČSPO Sklárny Vsetín, 1965 Zj ČSPO n.p. Tesla Valašské Meziříčí, 1965 Zj ČSPO Bezkyd Nový Hrozenkov, 1965 Zj ČSPO Závody Říjnové revoluce Vsetín, 1965 Zj ČSPO Závody Říjnové revoluce Jablůnka, 1965 Zj ČSPO Valašský dřevařský průmysl Valašské Meziříčí, 1965 Zj ČSPO Moravskoslezské pletárny Rožnov pod Radhoštěm, 1965 Zj ČSPO n.p. Slovácké cihelny, závod Hrachovec (Severomoravské cihelny závod Hrachovec), 1965 Zj ČSPO hospodářství Československé akademie zemědělských věd v Brankách (Stanice Výzkumného ústavu krmivářského Čs. akademie zemědělských věd v Brankách), 1965 Zj ČSPO Sandrik Hošťálková, 1965 Zj ČSPO Okresní průmyslový kombinát Valašské Meziříčí, 1965 Zj ČSPO pivovar Budvar České Budějovice, 1965 Zj ČSPO pivovar Samson České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Elektrárna Mydlovary, 1965 Zj ČSPO Mape Mydlovary, 1965 Zj ČSPO Škoda České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Koh-i-noor Gama (Koh-i-noor 01) České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Motor, 1965 Zj ČSPO Masný průmysl, 1965 Zj ČSPO Motocyklové závody Mladý, 1965 Zj ČSPO Jihočeské papírny České Budějovice, 1965 Zj ČSPO ČSD České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Důl Svatopluk, 1965 Zj ČSPO Sfinx České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Drobné zboží, 1965 Zj ČSPO Těstárna Březí, 1965 Zj ČSPO Tesla, 1965 Zj ČSPO Tiskárna Stráž, 1965 Zj ČSPO Logarex, 1965 Zj ČSPO Igla České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Tabákový průmysl České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Technoplyn České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Dehtochema České Budějovice, 1965 Zj ČSPO ČSAD České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Jihočeské mlékárny České Budějovice, 1965 Zj ČSPO Šamotárna Zliv, 1965 Zj ČSPO Koh-i-noor 02, 1965 Zj ČSPO ČSSS Plavnice, 30. září 1965 Zj ČSPO Otavan Slavonice, 30. září 1965 Zj ČSPO STS Dačice, 30. září 1965 Zj ČSPO Jitona Lomnice nad Lužnicí, 30. září 1965 Zj ČSPO Obal Střížkovice, 30. září 1965 Zj ČSPO Otavan Nová Bystřice, 30. září 1965 Zj ČSPO JZD Slavonice, 30. září 1965 Zj ČSPO JZD Jindřichův Hradec, 30. září 1965 Zj ČSPO JZD Suchdol nad Lužnicí, 30. září 1965 Jiholen Otín, 30. září 1965 Zj ČSPO Partex Nová Včelnice, 1965 Zj ČSPO PÚ ČSD G.n. Plzeň, 1965 Zj ČSPO ČSD TVD Koterov, 1965 Zj ČSPO JITONA, 1965 Zj ČSPO Početnická služba, 1965 Zj ČSPO v pobočném závodě Západočeské papírny Bukovec, 1966 Zj ČSPO Drutep Ledvice, 1965 Zj ČSPO Elektro Praga Hlinsko, 1965 Zj ČSPO Dílo Svratouch, 1965 Zj ČSPO Transporta Chrudim, 1965 Zj ČSPO Elite Chrudim, 1965 Zj ČSPO ČSAD Chrudim, 1965 Zj ČSPO Silnice Chrudim, 1965 Zj ČSPO Karosa Slatiňany, 1965 Zj ČSPO Cukrovar Slatiňany, 1965 Zj ČSPO Cihelna v Tuměchodech, 1965 Zj ČSPO Cihelny Stíčany, 1965 Zj ČSPO Techtolen Hlinsko, 1965 Zj ČSPO Východočeské papírny Chrast, 1965 Zj ČSPO Perla 02 Česká Třebová n.p., 1965 Zj ČSPO Důl A. Zápotocký, 1965 ZJ ČSPO OU STS Přibyslav, 1966 závodní požární jednotka JZD Mír Brno-Tuřany, 1969 Zj ČSPO Motorpal n.p. Jihlava začleněn do Mj ČSPO Jihlava-Staré Hory, Zj ČSPO Jitka Otín přeměněn na sídlištní Mj ČSPO-zrušen 1968, Zj ČSPO Stavostroj Nové Město nad Metují, Rubena Náchod přeměněn na Mj ČSPO; Zj ČSPO Západočeské papírny Plzeň – hlavní závod, přeměněn Mj ČSPO, Zj ČSPO Plzeňské pivovary přeměněn na Mj ČSPO, Zj ČSPO Dílny ČSD Plzeň, Zj ČSPO STS, Zj ČSPO Sklárna Ústí nad Labem-Střekov přeměněny na Mj ČSPO, 1965 Zj ČSPO TON Bystřice pod Hostýnem vystupuje na veřejnosti pod hlavičkou Bystřice p. H. II (od roku 1970 opět obnoven), Zj ČSPO Vlněna Svitávka zrušen a přeměněn SPO Svitávka II-Vlněna; Zj ČSPO okresu Jičín – ZPA Nová Paka (Závody průmyslové automatizace), TOFA, SSAZ (Silniční stroje a zařízení), BONEX, Velveta 5/1, Velveta 2 sloučeny do nové Místní jednoty ČSPO Nová Paka II /počínaje rokem 1971 opět svou činnost obnovily jako ZO SPO v závodech/, 1965 členové závodního hasičského sboru Strojírna Kotouč, dle nařízení okresního velitelství ČSPO se stali členy městského sboru ve Štramberku; 1978 Zj SPO ČSD Kařízek; 1984 Zj SPO Svit n.p. Otrokovice; 1978 Zj SPO POŽ ČSD Přerov; 1981 Zj SPO Závody Antonína Zápotockého Vladislav; 1992 Gumokov (Rubena) Hradec Králové; 24. května 1994 SDH Moravské chemické závody MCHZ Dukla Hrušov; 7. 3. 2005 Agrostroj Jičín; 7. 3. 2005 ZPA Nová Paka, 7. 3. 2005 TOFA, 7. 3. 2005 SSAZ (Silniční stroje a zařízení), 7. 3. 2005 BONEX, 7. 3. 2005 Velveta 5/1, 7. 3. 2005 Velveta 2; 2008 SDH VITKA BRNĚNEC; 1. 1. 2009 Narex a.s. Lázně Bělhrad.

 

Zrušené Zj CO, Zj PO, ZPS, DZPS, SDHP

 

Závod na výrobu cukru hraběte Larische v Horní Suché /1873/; ochranná služba hasičská v dobřivských železáren /1903/, fy. Meinl-Erben Velké Březno /1903/, Pivovar Karviná-Doly /1911/, Závod na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři /1911/, S. Reich a spol. ve Františčině huti ve Velkých Karlovicích /1912/, tovární sbor hasičů akciového cukrovaru Vyškov (německý) /1918/, Závodní oddíl hasičů v tabákové firmě Budišov nad Budišovkou /1921/, Karviná-Doly (německý) /1921/, Důl Hedvika Petřvald (německý) /1924/, Thonet-Mundus Halenkov (sloučení firem Thonet a Josef Kohn) /1923 nebo 1926/, Velkostatek Hodkov /1924/, Thonet-Mundus Český Těšín (německý) /1930/, Dobrovolná tovární hasičská jednota v továrně na sukna a vlněné zboží Bratří Lannerů /1929 nebo 1931/, Karlova huť Frýdek Místek (německý) /1931/, hasičský sbor jámy Louis Vítkovice (německý) /7. 11. 1931/, S. Reich a spol v Mariánské huti ve Velkých Karlovicích /1931/, zámecký sbor majitele panství barona Königswartera Kvasiny /1932/, Thonet-Mundus Český Těšín (český) /1932/, Železárny Třinec (německý) /1932/, Továrna Petr Polach Frenštát pod Radhoštěm /1933/; knížecí Lichtenštejnská továrna Adamov /1934/, Válcovny trub Bohumín (německý) /1934/, chemička Hrušov (německý) /1935/; Drátovny Bohumín-Pudlov (německý) /1936/; Thonet-Mundus Vsetín /1937/; Železárny Vítkovice (německý) /1937/; Karviná-Doly (český) /1938/; Železárny Třinec (český) /1938/; Válcovny trub Bohumín (český) /1938/; Drátovny Bohumín-Pudlov (český) /1938/; Důl Pokrok Petřvald (český) /1938/; Rosická báňská společnost Zastávka u Brna /1939/; chemička Hrušov (český) /1939/; Důl Pokrok Petřvald (polský) /1939/; Železárny Třinec (polský) /1939/; Drátovny Bohumín (polský) /1939/; Válcovny trub Bohumín (polský) /1939/; Spojené lihovary a drožďárny s likérkou Mladá Boleslav /1940/; akciový pivovar Budvar (Budweis-Budweiser) České Budějovice /1940/; chemička Hrušov (německý) /1942/; chemička Hrušov (smíšený) /1945/; Důl Pokrok Petřvald (německý) /1945/; německá jednotka PO v neratovické chemičce /1945/; Drátovny Bohumín (německý) /1945/; Válcovny trub Bohumín (německý) /1945/; Veba Olivětín (německý) /1945/; První brněnská strojírna (německý) /1945/;  Velkostatek Františka Harracha Velké Meziříčí /1946/; Detona Bohuslavice nad Vláří /1946/; fy. Kopp a syn Janštejn začleněn do SDH Horní Dubenky /1947/; Zetor Brno /1947/; Karviná-Doly (smíšený) /1948/; Důl Gabriela (německý) /1948/; Důl Hohenegger Karviná-Doly (německý) /1948/; Koksovna Karviná-Doly (smíšený) /1948/; Spolana Neratovice /1948/; Tonet elektrárna Krnov /1950/; Výroba pian a varhan Krnov /1950/; Moravskoslezské pletárny Rožnov pod Radhoštěm závod 07 Krnov /1950/; Karnola 01 Krnov /1950/; fy. Schmidt Podmoklice /1950/; Továrna Ignás Klinger Mladá Boleslav /1950/; Královopolská Brno /1951/; KABLO s.p. Brno /1952/; Zbrojovka Brno /1956/; Přívoz II jáma Odra /1957/, Vlárské strojírny k.p. Slavičín /1958/; Svit Otrokovice /1958/; n.p. Svit Gottwaldov /1959/; OSINEK Kostelec nad Orlicí (koželužna firmy A. a J. Nejedlý – právní nástupce firmy Josef Seykora a synové Kostlec nad Orlic) /1960/, Palivový kombinát 25.února k.p. Vřesová přeměněn na Závodní báňskou záchrannou stanici /1964/; Somet Teplice /1972/; Průmyslové sklárny Hostějovice /1976/; STS Kravaře /1977/; Papírny Novosedlice /1978/, Pleas Luka nad Jihlavou /1980/; Jihlavské dřevařské závody Jihlava /1982/; Vratimovské papírny Vratimov /1983/; Dřevo – závod Lipník nad Bečvou /1985/; PŽV Nový Jičín /1986/; SMDZ /1988/; UO-TEX Ústí nad Orlicí (Perla 09 Červená Voda) /1989/; Bytex Letovice /1990/; Strojírny Nové Ransko; Čejkovské strojírny, np. Čejkov u Příbramy /1990-1/; Státní statek Votice /1991/; Společný zemědělský podnik Staňkov /28. 1. 1991/; Tabák Nový Jičín /1991/; papírny OLPAP Žimrovice /1991/; Závod lihovary a konzervárny LIKO Nýřany /1991/; Stavební stroje Nýřany /1991/; Lachema Brno /1991/; Sfinx České Budějovice /1991/; n.p. Dechtochema České Budějovice /1991/; Jitex Týniště nad Vltavou /1992/; Stavokonstukce Týniště nad Vltavou /1992/; Mileta Vrchlabí /1992/; Mileta Podhůří ve Vrchlabí /1992/; TIBA Vrchlabí /1992/; Mirotechna Týniště nad Vltavou /1992/; Igla Trhové Sviny /1992/; STS k.p. provoz Horšovský Týn /1. 2. 1992/; STS k.p. provoz Kout na Šumavě /6. 2. 1992/; Západočeské dřevařské závody Trhanov /15. 4. 1992/; Svit Velké Meziříčí /16. 2. 1992/; Nábytkář Domažlice /17. 4. 1992/; Školní statek Horšov /9. 3. 1992/; Západočeské pivovary Domažlice /15. 7. 1992/; Chemopetrol s.p. Benzina přečerpávací stanice - 7, Velká Bíteš /1992/; STS Velká Bíteš /1992/; ZPA Nový Bor /1992/; VÚ Plzeň /1992/; RUD Zbýšov u Brna /1992/; JZD Hlavnice /1992/; Elitex Lomnice nad Popelkou /1992/; JME elektrárna Oslavany /1993/; Benzina Šlapanov /1993/; HCHZ Dukla Hrušov (Hrušovské chemické závody, n.p.) /1993/; JZD Poběžovice /12. 1. 1993/, Okresní správa silnic Domažlice /17. 2. 1993/; JZD Klenčí pod Čerchovem /10. 3. 1993/; JZD Milavče /12. 3. 1993/; JZD Kanice (později JZD Lštění) /29. 6. 1993/; JZD Brnířov /2. 9. 1993/, Státní statek Jeneč /1993/; ZD Fryčovice /1993/; Mileta Dolní Branná /1993/; Státní statek Lánov /1993/; JZD Kalensko Dolní Kalná /1993/; Vojenská zotavovna Bedřichov ve Špindlerově Mlýně /1993/; JZD Archlebov /1993/; Alfa Plastik Bruntál s.r.o. /1993/; Plastic Slavětín /1993/; ASTRID n.p. Praha - závod ALPA Velké Meziříčí /1993/; Motor 03 České Budějovice /1993/; KVK (Krkonošské vápenky a kamenolomy) Kunčice nad Labem /1993-4/; Velveta Dolní Kalná /1993/; SSHR Boletex Bošice /leden 1994/; ČSAD Ostrava /1994/; Cukrovar Vyškov /1994/; JZD Ženklava /1994/; 1.Brněnská strojírna v Brně /1994/; ZEZ Žamberk /1994/; Kovohutě Děčín /1994/; Západočeské cihelny Blížejov /20. 5. 1994/; BENKO dřevařský podnik (Východočeské dřevařské závody Trutnov) /20. 2. 1994/; Západočeské dřevařské závody Domažlice (později Západočeský dřevařský průmysl) /10. 10. 1994/; JZD Meclov /18. 10. 1994/; ČSAD Domažlice (později ČETRANS) /1. 11. 1994/; JZD Srbice /16. 12. 1994/; SPORT Horšovský Týn (později ARTIS Horšovský Týn) /31. 12. 1994/; Agromotor Velké Meziříčí /1994/; Zemědělské obchodní družstvo Maňovice /1994/; VENNUS Praha a.s. /1994/; JZD Pustá Polom /1995/; OEZ Sobkovice /1995/; TESLA Votice a.s. /1995/; MEZ a.s. Nedvědice /1995/; Nová Mosilana a.s. Brno /1995/; Labit Vrchlabí /1995/; KRPA Klášterská Lhota /1995/; KRPA Dolní Branná /1995/; VÚ Jihlava-Pístov /1995/; Elektropřístroj Kovářská (EPM Elektropřístroj s.r.o. Praha) /31. 12. 1995/; Tonus, továrna na usně, a.s. Jaroměř /1995/; VÚ 8361 Letiště Žatec (požární družstvo 11. letecké základny Žatec VÚ 4928) /31. 8. 1995/; ATECO, s.r.o. provozovna ŽOS Praha-Bubny /1996/; Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod /1996/; ZD Sokoleč /21. 5. 1996/; tírna /1997/; CHKZ Poběžovice (později CHKZ a.s. Poběžovice) /16. 1. 1998/; Sklárny Kavalier a.s., závod Votice /1998/; AKTIVA s. r.o. Kaznějov (Kaznějovské chemické závody, s.p.) /1998/; KVK (Krkonošské vápenky a kamenolomy) Kunčice nad Labem /1998/; Moravské sklárny Vrbno pod Pradědem /1998/; Koh-i-noor České Budějovice /1998/; RICO Havlíčkův Brod /1998/; DOTEX Dobrá /1998/; Lidokov Bojkovice – závod Němčice /1998/; Motorpal Havlíčkům Brod /1998/; Technolen /1998/; Sladovna Hodonice /1. 3. 1998/; zemědělské družstvo ZERA Ratížkovice /1. 9. 1999/; Tosima s.r.o Dlouhá Ves u Sušice (dříve SOLO Dlouhá Ves) /1999/; Strojírny Chotěboř /1999/; Motorpal Havlíčkův Brod /1999/; Dřevokombinát Vrbno pod Pradědem /1999/; Evona a.s. Chrudim (dříve Elite Chrudim) /prosinec 1999/; ZPA Stará Paka /1999/; Rubena Rudník /1999/; ISOLIT BRAVO Jablonné nad Orlicí /1999/; KPP Nové Homole /2000/; TOKOZ n.p. Žďár nad Sázavou /2000/; TOS a.s. Varnsdorf /2000/; JZD Draženov /25. 8. 2000/; Motorpal Velké Meziříčí /2000/; ČKD Žandov /2000/; Správa a údržba silnic SÚS Bystřice pod Hostýnem /2000/; MOVO Plzeň /31. 12. 2000/; Odetka a.s. Vrbno pod Pradědem /2001/; Hanácké železárny Prostějov /2001/; Tatra Příbor /7. 2. 2001/; Mlékárna Stříbro a.s. Stříbro /2001/; Masokombinát Martinov /2001/; AMATI-Denak s.r.o Kraslice /2002/; Kovohutě Příbram /2002/; MASSAG Bílovec /14. 1. 2002/; Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a.s. – Moravskoslezské cukrovary Hrušovany nad Jevišovkou /2002/; JZD Puclice (později ZEAS a.s. Puclice) /14. 6. 2002/; MILO II Olomouc /2002/; SABAS Javorník (ZD Javorník) /2002/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 05 Plavy-Mlýnska /31. 7. 2002/; GIO STYLE PAP a.s. Sušice /28. 8. 2002/; ZDP-Delta, s.r.o. Tachov /1. 11. 2002/; CUTISIN, a.s. Jilemnice, provoz Kořenov /31. 12. 2002/; SIGNUM s.r.o Hustopeče u Brna (Mostárna Hustopeče) /31. 12. 2002/; LIGLASS, a.s. Železný Brod, provoz Líšný /31. 12. 2002/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 06 Dolní Smržovka (přádelna Johann Priebsch dědicové) /31. 12. 2002/; Sklárna Antonín Rückl a synové Včelnička /31. 12. 2002/; SVA a.s. Holýšov (dříve LIAZ n.p. Holýšov) /22. 1. 2003/; Atas elektromotory Náchod a.s. (MEZ Náchod) /2003/; VLNAP Kdyně (později VELLUS s.r.o. Kdyně, VENNUS s.r.o Kdyně, VENNUS Praha a.s. Kdyně, Přádelny česané příze n.p. závod 4 Kdyně) /2003/; JIZERSKÉ SKLO, a.s. Lučany nad Nisou /30. 6. 2003/; CHKZ Staňkov (později CHKZ a.s. výrobní družstvo Staňkov, Chlumčanské keramické závody a.s. Staňkov) /17. 12. 2003/; ZPA a.s. Nová Paka /2003/; ZD Hvozd /17. 12. 2003/; MOTOR JIKOV a.s. České Budějovice /9. 2. 2003/; TOS Svitavy /26. 2. 2003/; OBRUČ Agro Černovice (dříve ZD Černovice) /2003/; VÚ 8677 Dašice – ŠVOSPO Dašice (školící středisko PO Dašice) /2003/; HUHTAMAKI ČR a.s. Přibyslavice /1. 10. 2003/; Velveta a.s. závod 01 Varnsdorf /2003/; Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka /15. 11. 2003/; Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará Paka (Velveta 5/1 Stará Paka-tkalcovna) /15. 11. 2003/; HYBLER, s.r.o. Závod 02 Železný Brod /31. 12. 2003/; Orlické papírny Chrast /1. 1. 2004/; Silniční technika a.s. Nová Paka /15. 1. 2004/; Ekotex spool. s r.o. Ivančice /9. 2. 2004/; Zemědělské zásobování a nákup Domažlice /23. 3. 2004/ (později ZZN a.s. Domažlice, DOAGRA a.s. Domažlice /18. 3. 2004/); PREOS-WEST a.s. Halže /18. 3. 2004/; KOREM s.r.o. Krasíkov, Konstantinovy Lázně /16. 6. 2004/; Agroservis Tachov a.s. Bor /2004/; Agroservis Tachov a.s. Planá /červenec 2004/; ČASD autobusy Plzeň a.s. Tachov /červenec 2004/; Orlické papírny Lanškroun (Východočeské papírny a.s. Lanškroun později ORPA, a.s. Lanškroun) /30. 3. 2004/; DIOSS NÝŘANY a.s. Nýřany /prosinec 2004/; LIRA Horní Planá /2004/; TOS Svitavy /2004/; Vigona Svitavy /2004/; MITOP, a.s. Mimoň /2004/; Saint-Gobain Orsil s.r.o. Častolovice /2004/; Dopravní podnik Praha, a.s. (DP Autobusy Dejvice) /31. 12. 2004/; Textilana a.s. Liberec /2004/; Seco Group, odštěpný závod 02 AGS Jičín (AUTOPAL Nový Jičín) /1. 1. 2005/; Linea Nivnice a.s. /27. 1. 2005/; Textilana Nové Město pod Smrkem /2005/; Kovosvit Sezimovo Ústí /2005/; Velveta a.s. závod 01 Varnsdorf /2005/; DAKO Třemošnice /2005/; DÍLO Svratouch /2005/; TRANSPORTA Chrudim /2005/; VÚ Chrast /2005/; VÚ Chrudim /2005/; Vojenská ubytovací správa Pardubice /2005/; MRAZÍRNY DAŠICE /2005/; VĚZNICE Pardubice /2005/; OEZ Letohrad /2005/; PROGRESSA Lobkovice /2005/; PERLA Ústí nad Orlicí /2005/; DŘEVOTVAR Jablonné nad Orlicí /2005/; DŘEVOTVAR Jamné nad Orlicí /2005/; KARTÁČOVNY Červená Voda /2005/; TOS Svitavy /2005/; Výzkumný ústav živočišné výroby Praha-Uhříněves /2005/; Jablonex group a.s. Železný Brod /2005/; LUCAS AUTOBRZDY spol. s.r.o. Jablonec nad Nisou /31. 7. 2005/; Bižuterie, Česká Mincovna /31. 8. 2005/; Haas & Czejzek Horní Slavkov /30. 9. 2005/; Tepna Náchod /2005/; ZKL Praha /7. 8. 2005/; ELITEX k.p. Kdyně (později ELITEX MACHINERI s.r.o. Kdyně) /10. 2. 2006/; Trevos a.s. Košťálov /2006/; Narex Česká Lípa /2006/; Tiba Dvůr Králové nad Labem /únor 2006/; SOLO Sirkárna a.s. Sušice /16. 5. 2006/; LITMAS, spol. s.r.o. Tanvald /31. 5. 2006/; VÚ Kostelec u Heřmanova Městce /2006/; RIETER Hnátnice /2006/; EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA cukrovar Hrochův Týnec /2006/; SVITAP Svitavy /2006/; MOBA spol. s r.o. Rožnov pod Radhoštěm /2006/; OKD a.s. Důl Dukla Havířov /2006/; Lafarge Čízkovice /2006/; TOS Čelákovice /2. pol. r. 2006/; Olšanské papírny Vlčice /28. 2. 2006/; RIETER Hnánice (ELITEX Hnánice) /24. 7. 2006/; METRA Blansko a.s. /3. 11. 2006/; Cembrit a.s. Beroun /30. 11. 2006/; Jitka a.s. Jindřichův Hradec /15. 12. 2006/; PRECIOSA – LUSTRY, a.s. Kamenický Šenov /1. 1. 2007/; Proclima-Svamp s.r.o. Dolní Bousov /2007/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 07 Dolní Smržovka /1. 4. 2007/; Crystalex a.s. Karolinka /2007/; BVV a.s. Brno /2007/; Pivovar Český Krumlov /2007/; ALMA Nová Bystřice /2007/; ČD Suchdol nad Odrou /31. 12. 2007/; VÚ 152. Ženijní prapor (žpr) Kutná Hora – vojenský záchranný prapor /2008/; VÚ 157. Ženijní prapor (žpr) Hlučín – vojenský záchranný prapor /2008/; ZVVZ a.s. Milevsko /2008/; Chodovar spol. s.r.o. Chodová Planá /2008/; BOHEMIA SPORT LION (Bohemia Sport Horažďovice) /2008/; Crystalex a.s. Nový Bor /2008/; Slezan Frýdek-Místek a.s. Staré město /2008/; Tesla, a.s. Jihlava /2008/; Crystalex a.s. Nový Bor /2008-9/; DEPRAG CZ a.s. Lázně Bohdaneč (dříve Narex a.s - Nářadí Lázně Bělohrad /1. 1. 2009/; Pribina Přibyslav /2009/; Cesar Crystal Josefodol /2009/, Pila Javořice Ptení /2009/; Slezan Frýdek Místek, závod 04 Místek /březen 2009/; OKD OKK a.s., provoz koksovna Jan Šverma /23. 3. 2009/; OKD OKK a.s., provoz koksovna Svoboda /23. 3. 2009/; OKD, Pila-Salma a.s. Ostrava /23. 3. 2009/; OKD a.s. Paskov /23. 3. 2009/; OKD a.s. Důl ČSA Karviná /23. 3. 2009/; OKD a.s. Důl Lazy Orlová /23. 3. 2009/; OKD a.s. Důl Darkov Karviná /23. 3. 2009/.

 

Zrušené jednotky SDH podniku s pracovníky zařazenými v hlavním pracovním poměru do jednotky: MEOPTA Přerov /1946/; UP závody n.p. Bučovice /1996/, VÚ 2547 Halenkov (VÚ 5333 Halenkov) /2002/; Česká zbrojovka a.s. Uherský Brod /1. 3. 2003/; Libar a.s. Velvěty /31. 7. 2003/; nkt cables a.s. Kladno (k.p. Kablo Kladno) /31. 12. 2003/; Tranzitní plynovod KS IV Hostim (později TRANSGAS a.s. Hostim dnes RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Hostim) /31. 12. 2003/; Kompresorová stanice RWE TRANSGAS a.s. Kralice nad Oslavou (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Kralice nad Oslavou) /31. 12. 2003/; TRANSGAS, a.s. Praha Strážovice (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Strážovice) /31. 12. 2003/; RWE Transgas a.s., kompresní stanice Žíšov, Veselí nad Lužnicí (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Veselí nad Lužnicí) /31. 12. 2003/; Kompresorová stanice RWE Transgas a.s. Kouřim (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Kouřim) /31. 12. 2003/; Kompresorová stanice RWE Transgas a.s. Břeclav (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Břeclav) /31. 12. 2003/; nkt cables Velké Meziříčí k.s. (Kablo Elektro) /1. 7. 2008/; nkt cables Vrchlabí k.s. (Kablo Vrchlabí) /31. 12. 2008/; Barvy laky Hostivař a.s. /30. 4. 2009/; Akzo Nobel Coatings CZ, a.s. Opava-Komárov (BALAKOM a.s. Opava-Komárov) /1. 5. 2008/. 

 

V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikají závodní požární útvary převážně u nově vzniklých podniků nebo ze stávajících závodních požárních sborů Z největších a nejvýznamnějších uvádíme: Československá televize (dnes Česká televize s.o. Praha) /1971/, Rudý říjen (Barum) Otrokovice /1. 7. 1971/ (dnes Barum Continental spol s.r.o. Otrokovice), chemická továrna Paramo Pardubice /1972/, Sklárny KAVALIER Sázava /1972/, Benzina Bělčice (dnes Čepro Bělčice) /1. 11. 1972/; strojírny Závody přesného strojírenství ZPS Gottwaldov-Malenovice (Zlín) (dnes TAJMAC-ZPS a.s. Zlín-Malenovice) /1973/, Barvy Laky Staré město /1973/, Záchranný havarijní a požární útvar Metro Praha /21. 8. 1973/, Motorpal Jihlava /1974/, ZPÚ Dopravní podnik o.z. Metro Praha 4 /1. 2. 1975/ (PS Kačerov 1995, PS Hostivař 1984, PS Zličín 1994, od 1. 1. 2005 HZSP Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s.), Elektrárna Dětmarovice (dnes ČEZ a.s. el. Dětmarovice) /1976/, Palivový kombinát 25. únor k.p. Vřesová (dnes Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. Sokolov-SUAS) /1. 1. 1976/, Elektrárna Chvaletice /1977/, Lučební závody Kolín (dnes Lučební závody DRASLOVKA, a.s. Kolín) /1977/, Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. /březen 1977/; k.p. Benzina Tábor-sklad 0209 Včelná (Čepro a.s. Boršov) /1. 1. 1978/, Elektrárna Hodonín /1978/, Palác kultury Praha (dnes Kongresové centrum Praha a.s.) /1980/, Jihlavské dřevařské závody Jihlava (dnes Kronospan CR Jihlava) /2. 8. 1982/, Severomoravské celulózky n.p. Paskov (dnes BIOCEL Paskov, a.s.) /25. 4. 1983/, Jaderná elektrárna Dukovany k.p. (dnes ČEZ a.s. EDU) /1983/, Krkonošské papírny Hostinné /1983/; Barvy a laky Praha-Hostivař (dnes Barvy a laky Hostivař a.s.) /1983/, Chemopharma n.p. Ústí nad Labem /1984/, Moravské chemické závody Ostrava (dnes BorsodChem MCHZ s.r.o.Ostrava-město) /1. listopadu 1986/, Vodní stavby a.s. České Budějovice /1986/ dnes Jaderná elektrárna Temelín /1987/, požární jednotka s profesionálními požárníky letiště Brno-Tuřany /1987/, Lachema Brno (dnes ZPS Lachema PEDO) /1988/. Začátkem 90 let vznikl HZSP ŠKODA AUTO a.s. Vrchlabí a VHZS vojenské letiště Kbely.

 

Původní zákon č. 18/1958 Sb., již v některých částech nezajišťoval ani nedával záruku pro úspěšnou práci požární ochrany, jak v průmyslu, zemědělství, tak i v ostatních odvětvích národního hospodářství. Od doby, kdy byl schválen, došlo na základě rozvoje výroby k technickým i technologickým změnám, byla zaváděna automatizace a mechanizace a využívány nové, požárně nebezpečné suroviny a materiál. Podle nových směrnic ministerstva vnitra byli závodní SPO zaměřeny pouze na zásahy ve vlastním závodě. Po více jak 25 letech byl 1. července 1985 přijat nový zákon ČNR č. 133/1985 Sb., vyšel 17. prosince 1985 s účinností od 1. ledna 1986 o požární ochraně, který neměl podstatný vliv na vznik nových závodních požárních útvarů. Jednotky byly i nadále rozděleny na profesionální a dobrovolné, veřejné a závodní. Byla zavedena odborná způsobilost a povinnost absolvování základní odborné přípravy pro zařazení k samostatnému výkonu služby v požární jednotce. Pouze se změnilo názvosloví ze závodní požární sbor (ZPS) na dobrovolný závodní požární sbor (DZPS) a z příslušníků ZPÚ se staly pracovníci. Od 1. ledna 1995 nabývá účinnosti novelizace zákona ČNR č. 133/85 Sb. schválená poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 29. září 1994. Při této novelizaci došlo ke změnám názvů:

Závodní požární útvar………………… Dobrovolný závodní požární sbor …….

Jednotka Hasičského záchranného sboru podniku Jednotka Sboru dobrovolných hasičů podniku

 

Výnos Federálního ministerstva práce  a sociálních věcí ze dne 8.  dubna  1988  čj.  515-34264-5129  o  odměňování pracovníků v závodních  jednotkách požární  ochrany (reg.  částka 17/1988 Sb.).

 

V 80 letech 20 století byli požární jednotky ustavené na větších objektech NH a spadali pod požární službu CO (PS-CO). Požární ochranu na závodech ve smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 37/86 zajišťovali ředitelé závodů a k tomu zřízené odbory. Ve velkých podnicích a závodech byly zřízeny závodní požární útvary s veškerou požární technikou, výzbrojí a výstrojí. V menších závodech, ve státních statcích a zemědělských družstvech byla zajišťována požární ochrana po stránce represe dobrovolnými požárními jednotkami. K tomuto účelu vlastnili autocisterny, PPS 8 nebo PPS 12. Zásahová družstva tvořili zaměstnanci, kteří byly k tomuto účelu školeni a prováděli výcvik s požární technikou a výzbrojí, kterou měli k dispozici. Existovala řada závodních požárních sborů, které sloužili k ochraně závodů a družstev. Tato požární družstva ale již nebyly samostatnými požárními sbory s úplnou organizací a jejich pracovníci nebyly většinou ani členy SPO. Členové ZPÚ se většinou zúčastňovali i práce v dobrovolné organizaci Svazu požární ochrany.

 

Období do roku 1990 bylo obdobím, kdy počet závodních požárních útvarů a jejich zaměstnanců dosáhl maxima, kterého zřejmě již nikdy nebude dosaženo. Ke konci roku 1989 bylo na území České republiky 166 závodních požárních útvarů s více jak 20 000 zaměstnanci. V roce 1998 bylo 137 hasičských záchranných sborů podniků (průmyslových) s celkově asi 3 500 profesionálními hasiči. Podstatně se zlepšila vybavenost těchto jednotek mobilní i specielní technikou, mnohdy špičkovou zahraniční, která často nebyla ani ve vybavení veřejných požárních útvarů. Důležité provozy byly chráněny zařízením elektrické požární signalizace. Nedostatečným pochopením z řad restituentů, nových majitelů továren po roce 1989, rozpustili tovární sbory a starost o zásahy v případě požáru přenesli na sbory v místě. Změny majitele nejvíce postihly dobrovolné závodní požární sbory, které sice některé existují do současné doby, avšak neúčastní se žádných soutěží a o represi nemůže být také řeč. Ekonomické změny po roce 1989 se odrazily na počtu závodních útvarů. V roce 1990 bylo v Praze 24 závodních požárních útvarů, 2005 pouhých 11. V letech 1999 – 2003 ubylo 13 jednotek HZS podniků, přičemž za stejné období došlo k nárůstu zásahů jednotek HZS podniků vůbec. Počet požárů v průmyslu se neustále zvyšuje, škody jimi způsobené tvoří 80-95% škod ze všech požárů v ČR. Přitom statistiky požárovosti dokazují, že největší škody jsou v těch podnicích, která nemají vlastní hasiče. Noví majitelé podniků se snaží sbory rušit, nebo alespoň snižují jejich početní stavy. A to mnohdy se souhlasem HZS krajů, jak tomu bylo např. u sboru HZSP SONP POLDI a.s. Kladno (1869-1994/5), jeden z nejlepších sborů v ČR vůbec, HZSP Válcovny plechu a.s. Frýdek Místek (1884-1. 1. 2007); SDHP Cukrovar Vyškov (1888-1994); SDHP Koh-i-noor Gama České Budějovice (1883-1998); SDHP SOLO Sirkárna a.s. Sušice (1875-16. 5. 2006); SDHP SEBA T, a.s. Tanvald, závod 06 Dolní Smržovka (1850-31. 12. 2002); DZPS Agrozet Prostějov /1895-1993/; ŽDB Group a.s. Bohumín /1885 – 1. 7. 2008/; jSDHP Sklárny Karolinka (1878-2007), které byly zrušeny po více jak 120 letech své existence.

 

Počty jednotek HZS podniků

 

K 31. 12. bylo v České republice evidováno jednotek HZS podniků (kategorie JPO IV).

1989 166

1990 x

1991 x

1992 x

1993 x

1994 x

1995 142

1996 x

 

1997 x

1998 137

1999 124

2000 122

2001 116

2002 115

2003 114

2004 111

 

2005 99

2006 97

2007 93

2008 94

 

Počty vojenských hasičských jednotek Armády ČR

 

2005 20

2006 20

2007 20

2008 22

 

Počty zaměstnanců HZS podniků

 

K 31. 12. bylo v České republice evidováno profesionálních hasičů HZS podniků.

1990 x

1991 x

1992 x

1993 x

1994 19 448

1995 18 209

1996 x

1997 x

 

1998 x

1999 x

2000 x

2001 3 292

2002 3 391

2003 3 292

2004 3 158

2005 2563

 

 

2006 2 448

2007 2 345

2008 2 472

 

Počty vojenských hasičů

 

2005 482

2006 483

2007 468 (483)

2008

 

Počty členů SDHP vzhledem ke zvýšené fluktuaci nelze stanovit.

 

Podíl zásahů jednotek HZS podniků z celkového počtu

 

1991 x

1992 x

1993 x

1994 x

1995 16,9 %

1996 x

1997 x

1998 x

 

1999 11,1 %

2000 10,9 %

2001 10,2 %

2002 7,9 %

2003 8,0 %

2004 8,2 %

2005 8,4 %

2006 7,8 %

 

2007 6,7 %

2008 6,8 %

 

Zásahy HZS podniků mají rozhodující podíl na počtu technologických a technických pomocí, ale i planých poplachů. Mnoho z těchto pomocí mělo charakter události, kde byla činnost jednotky PO předem dohodnuta, a proto nebyly tyto události pojaty do statistiky událostí a zásahů jednotek PO.

 

Počet zásahů HZS podniků

 

1991 x

1992 10 622

1993 16 570

1994 19 448

1995 18 209

1996 17 936

1997 12 754

1998 10 422

 

1999 10 664

2000 10 722

2001 10 159

2002 10 974

2003 10 404

2004 9 988

2005 9 785

2006 10 152

 

2007 9 363

2008

 

Hlavně po roce 1990 bylo nutné prakticky ve všech podnikových jednotkách hasičů dokázat či obhájit jejich opodstatnění. Objevovaly se návrhy různých řešení, např. privatizace hasičských záchranných sborů podniků, smluvní zajištění různými hasičskými záchrannými sbory, až po převedení podnikových hasičů do Hasičského záchranného sboru ČR. Bylo třeba neustále čelit tlaku na snížení početního stavu podnikových hasičů. V současné době je sílící trend k likvidaci podnikových HZS i SDH a snaha přenést požární represi na jednotky HZS ČR. Počet jak dobrovolných tak i profesionálních sborů v průmyslových a jiných provozech klesá. Další praxe ukáže, do jaké míry to je rozumné opatření a zda je tato cesta správná. Lze si jen přát, aby toto poučení nestálo životy a hodnoty, která vytvářejí bohatství státu. Další existence závodních hasičských sborů je závislá na porozumění vedoucích činitelů podniků - zřizovatelů k problematice zajišťování požární ochrany. Některé tovární sbory tuto podporu neměly a musely činnost omezit, některé i zanikly. Podnikový hasiči bohužel mnohde skončili vůbec a jinde bojují o přežití. HZSP skončily přesně tak jako jejich zřizovatelé. Bývá pravidlem, že při každém utahování opasků to odnesou nejvíce ti prý „zbyteční“ podnikový hasiči. A toto není určitě ku prospěchu věci, vždyť hasičské záchranné sbory podniků zasahují mnohdy společně s hasičskými záchrannými sbory krajů, kdy vypomáhají nejenom svoji specielní technikou, ale doplňují i mnohdy chybějící, nebo nedostatečné početní stavy zasahujících jednotek. Podnikový hasiči umí věci, které státní umět ani nemůžou, navzájem se tedy doplňují a pomáhají si. Postoje některých ředitelů podniků, kteří pod heslem snižování tzv. neproduktivních nákladů chtějí rušit závodní útvary. Často argumentují vývojem požárovosti za poslední léta, neberou ovšem v úvahu, že její snižování je právě zásluhou dobré práce jejich hasičů a nové techniky. A že když je zruší, mohou naopak počítat s citelným růstem požárovosti. Z největších požárů např.:

·        1. května 2004 požár v tovární hale v areálu bývalé automobilky Liaz v Mnichově Hradišti na Mladoboleslavsku. Oheň zachvátil mezistropí těsně pod střechou budovy. Škoda půjde do miliónů. Na místě zasahovalo asi 80 hasičů z dvaceti hasičských jednotek se šesti vozy výškové techniky (SDHP Škoda LIAZ Mnichovo Hradiště zrušen).

·        27. září 2004 požár výrobní a skladová haly v areálu podniku ZPA Nová Paka a.s. způsobil škodu za 50 milionů Kč. Nikdo nebyl zraněn. Hala lehla popelem. (SDHP ZPA Nová Paka a.s. zrušen r. 2003).

·        15. prosince 2004 požár haly tiskárny textilu firmy Slezan Frýdek Místek ve Frýdlantu se škodou 10 milionů Kč (DZPS zrušen).

·        8. ledna 2006 Požár transformátoru rozvodny RWE Transgas a.s., k.s. Žíšov (SDHP RWE TRANSGAS NET, s.r.o.-Veselí nad Lužnicí zrušen 31. 12. 2003, technika prodána 6. ledna 2006)

·        7. srpna 2007 požár střechy bývalého cukrovaru v Kojetíně, okr. Přerov. Příčina –nedbalost při řezání plamenem. Škoda – 1 000 000 Kč. (ZPS Severomoravské cukrovary, k.p., závod Kojetín zrušen)

·        31. srpna 2007 požár výrobní a skladové budovy více firem bývalé textilní továrny KOLORA, Liberec – Vesec. Škoda: 73 310 000 Kč. Zraněny: 3 osoby, zasahovalo 17 JPO, délka zásahu 2 dny (ZPS Kolora Liberec-Vesec)

·        15-16. září 2007 požár indukční kelímkové tavící pece ve slévárně válců KD Foundry v areálu bývalých železáren ve městě Králův Dvůr, okr. Beroun). 18. listopadu 2007 Škodu za zhruba 3,5 milionu korun si vyžádal výbuch a požár ve Slévárně válců a odlitků KD Foundry v Králově Dvoře. Příčinou požáru bylo prasknutí výdusky a výtok tekutého kovu pod pec, který ve styku s vodou vybuchl. 13. května 2008 požár střechy objektu modelárny v areálu bývalých královodvorských železáren. (SDHP Královodvorských železáren a.s. Králův Dvůr byl zrušen)

·        16. října 2007 došlo k požáru výrobní haly v odštěpném závodu firmy RAUSCHER, a.s. Nová Paka, okr. Jičín, která se zabývá výrobou medicínských textilií. Předběžná škoda byla vyčíslena na 210 milionů korun, evakuováno 120 osob, zraněna 1 osoba. Firma sídlila v části areálu bývalé tkalcovské firmy Velveta a.s. Nová Paka (SDHP Lohman a Rauscher s.r.o. Nová Paka i SDHP Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka zrušen 15. 11. 2003)

·        18. srpna 2008 požár trafostanice v areálu firmy Siemens Mohelnice (SDHP SIEMENS, a.s. Mohelnice zrušen)

·        31. srpna 2008 požár v areálu bývalé textilky Kolora v liberecké části Vesec. Požár zachvátil tři výrobní a skladovací haly na ploše zhruba půl hektaru. V jedné z hal byl sklad drogerie, ve druhé strojírenská výroba, další objekt byl nevyužívaný. Oheň zničil prakticky polovinu areálu továrny, budovy se změnily v ruiny. Při požáru se lehce zranili tři lidé včetně jednoho hasiče. Bylo povoláno 16 JPO. Předběžná škoda činí 100 milionů korun (ZPS Kolora Liberec-Vestec, dříve tovární hasičský sbor firmy Liebeg ve Vesci u Liberce zrušen).

·        12. září 2008 vypukl velký požár v areálu společnosti Akuma v Mladé Boleslavi. Příčinou byla podle hasičů závada na elektroinstalaci. Škoda je desítky milionů korun. Nikdo nebyl zraněn. (ZPS Akuma Mladá Boleslav zrušen).

 

·        1994 Požár kabelové rozvodny a sálu počítače v Poldi a.s. Kladno se škodou 170 milionů Kč, 24. března 2003 požár skladu s cca 5000 tunami technického benzínu v areálu Poldi Kladno, 29. dubna 2007 požár v budově válcoven areálu Poldi Kladno, 28. července 2007 zřícena stropu haly v bývalého průmyslového gigantu Poldi Kladno na místě zemřeli dva muži a tři byli ranění, 5. května 2008 požár olejové vany (6000 litrů) v kalírně bývalé Poldi Kladno, 9. ledna 2009 požár potrubí v areálu Poldi Kladno. Hořel dehet v trubkách, jimiž při provozu proudil plyn. Drobné požáry v areálu bývalé Poldovky bývají častější. (ZPÚ zrušen 1994-5).

·        25. ledna 2004 požár haly v areálu bývalých železáren Chomutov (dnes Feromet Group) způsobil škodu za 17 milionů Kč (ZPÚ VTŽ Chomutov zrušen).

·        19. října 2007 požár rozvodny v přístavku před halou č. 16 ve firmě Pilsen Steel a.s. v Plzni. Škoda byla vyčíslena na milion korun. Příčina požáru byla technická závada. 25. října 2007 Požár střechy slévárny oceli ve firmě Pilsen Steel (dříve Škoda Steel) v areálu závodu Škoda v Plzni. Jednalo se o požár střechy na ploše asi 30 metrů čtverečních. Nikdo nebyl zraněn. Příčinou požáru byl únik žhavých částí vsázky (žhavého železa) do střešní konstrukce při standardním technologickém procesu. Škoda – 2 000 000 Kč. 3. září 2008 požár plynu ve slévárně v Pilsen Steel, bývalém areálu Škoda v Plzni. Při provádění demoličních prací zde došlo během rozbrušování lešení ke vzniku jiskry, která iniciovala hoření acetylenu, jenž unikal z netěsnícího potrubí. Požár se obešel bez zranění i beze škod. (HZSP TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Doudlevce ukončil činnost 31. 8. 2005)

·        3. srpna 2006 požár dílny slévárny litiny firmy Zetor a.s., Brno se škodou 1 milion Kč (HZSP zrušen r. 2002).

·        21. února 2007 došlo k požáru žíhárny firmy FERROMET GROUP, s.r.o. v Hrádku u Rokycan (majitelem objektu jsou Železárny Hrádek, a.s.) s škodou 1,5 milionu Kč. Ve čtvrtek 17. července 2008 krátce po třetí hodině odpoledne byl oznámen výbuch žhavé oceli v peci v objektu železáren Hrádek na Rokycansku. Na místě se nacházely čtyři těžce popálené osoby. Tři zraněné transportoval vrtulník, jednu osobu převezl do nemocnice sanitní vůz. Výbuchem došlo k samouhašení požáru a lokalizace byla provedena pomoci hasicích práškových přístrojů. Na místě zasahovaly čtyři hasičské jednotky. Škoda byla vyčíslena na jeden milion korun. (HZSP Železárny Hrádek, a.s. zrušen r. 2001)

·        V pátek 30. listopadu 2007 likvidovaly dvě jednotky pražských hasičů požár v areálu podniku Daewoo Avia v Praze 9-Letňanech. Vznítil se zde přepravní plechový kontejner generátoru spalujícího bioplyn. Oheň, který zničil elektroinstalaci a poškodil rozvodné součástky, způsobil škodu za asi 7 milionů korun. Při požáru nebyl nikdo zraněn. Příčinou požáru byla technická závada elektroinstalace. (HZSP Avia Letňany-Daewoo byl zrušen 19. 12. 2005)

·        19. června 2007 požár v hale Orlických papíren v Lanškrouně. Jednalo se o požár sušicí pece v papírenské výrobě, přičemž k požáru došlo při provozu tohoto zařízení. Celé zařízení bylo v  automatickém provozu a došlo k požáru v jeho vnitřním sušicím prostoru. Škoda byla vyčíslena na 240 tisíc korun. (HZSP i SDHP Orlické papírny ORPA, a.s. Lanškroun byl bez náhrady zrušen 30. března 2004)

·        22. srpna 2007 požár v objektu MOTORPAL, a.s. Jihlava jednalo se o pec škoda 500 tis. Kč. (HZSP Motorpal zrušen k 1. 1. 2000)

·        11. ledna 2009 požár sušícího stroje buničiny, 15. ledna 2009 výbuch a následný požár 6 tisíc litrů mazutu v areálu papíren Mondi Packaging Paper, a.s. Štětí (požární sbor firma P. Dussmann s.r.o.-Pedus service -Papírny Štětí 31. 12. 2008).

 

Hlavní náplní závodních hasičů nejsou rychlé zásahy, ale zejména prevence. Podnikoví profesionální hasiči jsou u požáru či havárie ve firmě na místě prakticky okamžitě a velmi dobře znají prostředí zásahu. Výhodou při zásazích podnikových hasičů v areálu mateřského podniku je, že jsou velmi rychle na místě události a dobře znají prostředí. Podnikoví hasiči zasahují u požárů a dalších událostí ve svých firmách, ti profesionální vyjíždějí na požádání krajského ředitelství hasičského záchranného sboru také k zásahům mimo areály podniků, ale KŘ HZS musí zároveň garantovat minimální úroveň požární ochrany k zajištění jejich podniku. Např. při katastrofálních povodních v červenci a srpnu 1997, kdy bylo zasaženo 33 okresů České republiky bylo od začátku povodní jen do 8. července 1997 nasazeno 62 hasičských záchranných sborů podniků s 539 hasiči a 37 sborů dobrovolných hasičů podniků s 427 hasiči.

 

Vzácnou výjimkou je ZPÚ Benzina, s.p. Cerekvice nad Bystřice (dnes Čepro a.s.), který vznikl v roce 1992 a HZS podniku AL INVEST Břidličná, a.s., který vznikl po posouzení požárního nebezpečí v roce 1995 z podnikového SDH a HZSP ŠKODA AUTO a.s. Kvasiny /1998/, požární záchranná služba na Letišti Plzeň-Líně /1995/, VHJ VVP Hradiště /1996/, VHZS 32 základna taktického letectva VÚ 7658 Náměšť nad Oslavou /1996/, ale požární ochrana na letišti byla již zajišťována před tímto datem. ZÁVODNÍ HASIČI BOSCH – Bosch Diesel s.r.o. Jihlava-závod III /2006/, závod II /2008/. S přechodem na civilní provoz byl obnoven ZPÚ Letiště Brno-Tuřany (dnes HZSP LETIŠTĚ BRNO a.s.) /1992/ a HZSP Jihočeské letiště České Budějovice a.s. /2007/, Záchranná a požární služba EAST BOHEMIAN AIRPORT a.s. Pardubice /2007/. Velkou ranou pro činnost hasičských záchranných sborů podniků byla novela zákoníku práce z roku 2000, podle které již závodní hasiči nemohou pracovat ve 24 hodinových směnách a museli přejít na směny 12ti hodinové.

 

Přes značné úsilí se nepodařilo Ministerstvu vnitra ČR a Českomoravské konfederaci odborových svazů při projednávání novely v Parlamentu ČR prosadit úpravu pracovní doby pro hasičské záchranné sbory podniků. Situaci řešili majitelé podniků zpravidla tak, že početní stav ze tří směn rozdělili do směn čtyř a počet zaměstnanců ve směně tak klesl o 25%. Odchylně od schváleného posouzení požárního nebezpečí a mnohdy na počet, který nezaručuje účinné provedení hasebního zásahu. Činnost jednotek HZSP lze zařadit mezi specifickou vzhledem k druhu činnosti, kterou se zabývá daný podnik. Podnikový hasiči jsou zaměstnanci konkrétního podniku. Plní úkoly spojené s požární ochranou podniku. Závody musí adekvátně zajistit požární ochranu s ohledem na možná rizika ohrožení osob a majetku. Situaci by vyřešilo aby pojišťovny při určování výše pojistného přihlížely k tomu, zda v podniku je nebo není hasičský sbor. Je statisticky doloženo, že provoz hasičů je levnější než případné škody, které by firmě vznikly při mimořádných událostech.

 

Valná většina profesionálních podnikových hasičů se čistě hasičskou činností neživí. V nejlepším případě je kumulovaná funkce hasič-ostraha podniku (např. HZSP Kronospan CR a.s. Jihlava, Dalkia Česká republika a.s. Divize Ústí nad Labem, POLIČSKÉ STROJÍRNY Polička, Zetor-Služby; SDHP Adast a.s. Adamov, ČZ a.s. Uherský Brod, RWE TRANSGAS NET, s.r.o.. Bohužel podniků, kteří si z hasičů dělají jen „výhodnou pracovní sílu“, je stále dost. Mnohde provádějí údržbu zeleně a komunikací, v extrémních případech pracují přímo ve výrobě – balení a expedice výrobků aj.

 

Podnikoví hasiči existují již více než 150 let. Zažili doby dobré i špatné. Teď prožívají období, které určitě není obdobím z těch lepších. Ale všichni věří, že i toto špatné období pomine a jejich postavení se zlepší. Že nebudou slýchat, že hasiči se děli na „státní“, podnikové a dobrovolné. Vždyť oni jsou taky profesionální hasiči. A nejenom proto, že za sou práci dostávají mzdu.

 

Zrušené ZPÚ a HZSP

 

V roce 1945 došlo ke zrušení společného závodního požárního útvaru ČKD a Škoda Hradec Králové (německý), Železárny Třinec (německý) /1945/; německá jednotka PO v litvínovské chemičce /1945/; ÚPOŽ Krnov /1963/; ZPÚ Urxovy závody, závod Ostrava /1963/; ZPÚ Tesla Strašnice /1981/; ZPÚ Československé aerolinie Tuřany-letiště (dříve Česká správa dopravních letišť Brno-Tuřany) /1. 1. 1982/; ZPÚ Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. /1. 12. 1988/; Vojenský hasičský útvar Brno-Slatina /1991/; Kovona Karviná /1991/; ZPÚ Tatra Smíchov /1991/; ZPÚ Elektrárna Ledvice /1991/; ZPÚ BOPO a.s. Třebíč /1993/; k.p. Benzina Tábor-sklad 0209 Včelná (Čepro a.s. Boršov) /1993/; ZPÚ SVA Holýšov-Státní výrobny autodílů n.p. Praha závod Holýšov (dříve ZPÚ LIAZ n.p. Holýšov) /15. 11. 1994/; ZPÚ SONP POLDI Kladno /1994-5/; ZPÚ Tesla Rožnov pod Radhoštěm /1995/; ZPÚ Královopolská Brno /1995/; VPZ VÚ Běchovice /1995/; HZSP Chemické závody, a.s. Sokolov /31. 12. 1995/; ZPÚ Škoda Dieselové Motory na Smíchově dříve a.s. ČKD Naftové motory Praha 5-Smíchov /1996/; ZPÚ ČKD Slaný /1996/; ZPÚ ČKD-Přerovské Strojírny /1996-7/; HZSP ŠKODA-LIAZ a.s. Jablonec nad Nisou /31. 8. 1997/; HZSP Kovohutě a.s. Mníšek pod Brdy / 1. 11. 1997/; HZSP Ostramo Ostrava-Přívoz /1997/; HZSP Walter Motor /1997/; HZSP Škoda Ejpovice s r.o. /31. 1. 1997/ (od 1. 2. 1997 vytvoření pobočné stanice HZSP Škoda Plzeň a.s. do 31. 3. 1999); HZSP Toma Otrokovice (býv. Svit Otrokovice) /září 1997/; HZSP Adast a.s. Adamov /31. 7. 1998/; HZSP ZVU a.s. Hradec Králové /srpen 1998/; HZSP Trival (býv. Škoda-slévárna České Budějovice) /1999/; HZSP Zbrojovka Brno /polovina roku 1999/; HZSP Čepro a.s. Klobouky u Brna /1999-2000/; HZSP SEPAP Štětí /2000/; HZSP Vlnap Nejdek /2000/; HZSP Motorpal a.s. Jihlava /1. 1. 2000/; HZSP KRPA PAPER a.s. (Krkonošské papírny) Hostinné /2000/; HZSP TESLA Lanškroun /2000/; HZSP PALIVOVÝ KOMBINÁT UŽIN /1. 10. 2000/; HZSP Svit a.s. Zlín /2001/, HZSP Železárny Hrádek a.s. /2001/; VHJ Zbiroh /2001/; HZSP KRPA PAPER a.s. Hostinné /2001/; HZSP ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou /2002/; HZSP ČKD Dopravní systémy nyní Siemens /2002/; HZSP Cementárny Prachovice /2002/; HZSP Zetor Služby s.r.o. /2002/; HZSP ČKD Hradec Králové /2002/; HZSP COLORLAK a.s. Staré město /2002/; VHZS Janovice nad Úhlavou /2003/; HZSP Elektrárna Hodonín /červenec 2003/; HZSP ČKD Blansko /listopad 2003/; Thrall Vagónka Studénka /1. 10. 2003/; VHJ Velká Hleďseb /2003/; HZSP Orlické papírny ORPA, a.s. Lanškroun /30. 3. 2004/; HZSP Letecké závody n.p. LET Kunovice /21. 5. 2003/; HZSP Škoda-Ostrov s.r.o. Ostrov nad Ohří  /2004/; VHZS Rapotice /30. 6. 2004/; HZSP Ploma Hodonín /2005/; HZSP AB Barrandov /2005/; HZSP Barvy a laky Hostivař a.s. /březen 2005/; HZSP TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Doudlevce /31. 8. 2005/; HZSP TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Bolevec /31. 8. 2005/; HZSP Avia Letňany-Daewoo /19. 12. 2005/; HZSP TA Služby a.s. Škoda Plzeň /30. 9. 2006/; HZSP Mitas a.s. Praha výrobní úsek Zlín /1.11. 2006/; HZSP SILON s.r.o. Planá nad Lužnicí /30. 11. 2006/; HZSP Válcovny plechu Frýdek Místek /31. 12. 2006/; HZSP MO ČR Bohuslavice nad Vláří /2007/; ŽDB Group a.s. Bohumín /1. 7. 2008/; požární sbor firma P. Dussmann s.r.o.-Pedus service -Papírny Štětí /31. 12. 2008/; HZSP Sklárny KAVALIER, a.s. Sázava /31. 12. 2008/, sloučení HZSP Spolchemie a.s. Ústí nad Labem a HZSP Setuza a.s. Ústí nad Labem /1. 3. 2009/.

 

Závodní požární útvar Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. /1988/ byl přeměněn na závodní požární sbor s požárníky z povolání. Hasičské záchranné sbory podniků přeměněné na sbory dobrovolných hasičů podniků  se zaměstnanci z povolání Čepro a.s. Boršov (sklad Včelná) /1993/; ADAST a.s. Adamov /1998/; TRIVAL České Budějovice (bývalý závod Škoda Slévárna) /1999/; ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou /2002/, Barvy a laky Uherské Hradiště-Staré město (Colorlak a.s. Staré město) /2002/; n.p. Let Uherské Hradiště-Kunovice (AIRECRAFT Industries a.s. Kunovice) /2003/; Barvy laky Hostivař a.s. /2005/; MITAS a.s. Zlín /2006/; Dopravní podnik Praha, a.s..

 

Závodní požární útvar Urxovy závody, závod Ostrava /1963/; SVA a.s. Holýšov (dříve LIAZ n.p. Holýšov) /1994/; Královopolské strojírny Brno /1995/; TOS Kuřim; Transporta Chrudim; Kovohutě Povrly (MĚĎ POVRLY a.s. Povrly), ZVS Zeveta Bojkovice (ZEVETA AMMUNITION Bojkovice a.s) změněn na dobrovolný závodní požární sbor, hasičský záchranný sbor podniku ČKD Blansko a.s. /2003/; SILON s.r.o. Planá nad Lužnicí /1. 12. 2006/; JIP-Papírny Větřní a.s.; Linde Friger a.s. Beroun; Karosa Vysoké Mýto; OKD a.s. Důl Darkov Karviná;  Granitol Moravský Beroun změněn na sbor dobrovolných hasičů podniku. ZPÚ TESLA Rožnov pod Radhoštěm jako jSDHP převzala v r. 1994 soukromá bezpečnostní agentura Moba Zlín s.r.o. – MOBA-Hasiči Rožnov pod Radhoštěm, HZSP ČEPRO a.s. Klobouky u Brna /2000/, Elektrárna Hodonín /2003/ a HZSP PLOMA, a.s. Hodonín /2005-1. 3.2009/ byl nahrazen požárními hlídkami. Povinnosti na úseku PO vůči závodu OLPAP Žimrovice (Smurfit Kappa Czech s.r.o., závod Mora Paper, závod Žimrovice) /1994/; JIP Loučovice (Papírny Vltavský mlýn a.s. Loučovice); Lidokov Boskovice-závod Němčice; Závod lihovary a konzervárny LIKO Nýřany, Stavební stroje Nýřany; LNH Lisovny Nových hmot Vrbno pod Pradědem; Odetka  a.s. dříve textilka ZSKN Vrbno pod Pradědem; Saint-Gobain Orsil s.r.o. Častolovice; Cementárna Holcim Prachovice; DAKO Třemošnice; AMATI-Denak Krasice s.r.o.; VČS Tmaň převzal místní SDH obce (smlouva mezi podnikem a obecním úřadem o sdružení sil a prostředků-po novele zákona č. 133/1985 Sb, členové vč. techniky přešli organizačně pod působnost obce a jednotka SDH obce smluvně zabezpečuje požární ochranu pro závody). 14. listopadu 2001 byla podepsána smlouva mezi Obecním úřadem Doudleby nad Orlicí a fy. Charvát a.s. k zajištění požárního družstva pro tento podnik. Požární ochranu (represi) ve firmě RAUSCHER s.r.o. Nová Paka, BVV a.s. Brno, Válcovny Plechu Frýdek Místek smluvně zajišťuje HZS ČR. SDHP ZPA a.s. Nová Paka /2003/, SDHP Česká zbrojovka a.s. Uherský Brod (hasiči z povolání) /2003/, SDHP Pila Javořice Ptení /2009/ přeměněn v požární hlídku, JPO VI v kompresorové stanici Strážovice /2004/ byla přetransformována na požární hlídku z důvodů vylepšení technického zabezpečení provozu. V kompresorové stanici RWE Transgas a.s., Žíšov č.p. 80, Veselí nad Lužnicí 1 zajišťuje požární ochranu Special Securite Praha s.r.o. – změna JPO VI na požární hlídky (§ 69 a násl. zákona o PO) /2005/.

SDHP Jihočeské papírny a.s. Větřní u Českého Krumlova; SDHP Koryna nábytek a.s. Koryčany a SDHP Mitas a.s. Praha, výrobní úsek Zlín utvořili společnou jednotku s SDH obce Větřní 2003, (JPO II) s SDH města Koryčany 2006 a města Zlín 1. 2. 2007 (dnes hasiči z povolání města Zlína). Jednotka SDHP Trevos a.s. Košťálov byla zrušena v roce 2006 z důvodu přechodu na jinou výrobu než je klasický textil, kde je menší nebezpečí požáru.

Německý hasičský sbor Vítkovice měl na starosti ochranu železáren a obce Vítkovice. Jednotka HZSP Dalkia Česká republika, a.s. Divize Ústí nad Labem (Teplárna a.s. Trmice-Ústí nad Labem), HZSP DOLY a.s. Doly Bílina (DJF s.p. Bílina se sídlem Úpravna uhlí Ledvice), jednotky SDHP Avirunion a.s. Nové Sedlo; Olšanské papírny a.s., závod Jindřichov zajišťuje represivní činnost i pro obec Nové Sedlo, obec Jindřichov, obec Ledvice a obec Trmice. Pro zabezpečení  represivní činnosti požární ochrany v obci, která vyplívá ze zákona 133/85 Sb., vzhledem k tomu, že město Nové Sedlo, obec Jindřichov, obec Ledvice a obec Trmice nemá vlastní požární jednotku.

 

Ve firmě ROTO, n.p. Sepap Štětí (dnes MONDI BAGS Štětí a.s. a Norske Skog); PLIVA-LACHEMA a.s. Brno; SECHEZA s.p. Lovosice (bývalé Severočeské chemické závody Lovosice) dnes LOVOCHEMIE, a.s. Lovosice, Mitas a.s. Praha, požární ochranu v podniku zajišťuje firma P. Dussmann s.r.o.-Pedus service, sídlící v Praze. Agentura Hrivna Barrandov ostraha-hasiči zajišťuje jednotku ve filmových ateliérech Barrandov – AB Barrandov. V chemičce Hexion Speciality Chemicals Sokolov dříve Chemické závody Sokolov a.s. zajišťuje požární ochranu od 1. 1. 1996 HZS ČR. K 1. 1. 2009 byl 157. Vojenský záchranný prapor (žpr) Hlučín byl kompletně předán Hasičskému záchrannému sboru České republiky (záchranný útvar HZS ČR Hlučín).

 

 

 

Závěr

8. listopadu 1990 byla založena Unie ochrany organizací. Hlavním cílem bylo prosazování oprávněných pracovníků požární ochrany organizací a zlepšování stavu na úseku požární ochrany.

Neustálé znevýhodňování „podnikových“ proti „státním“ hasičům, sociální postavení podnikových hasičů při srovnatelném pracovním riziku, při stejné požadované kvalifikaci, výcviku atd. vedlo k založení Asociace velitelů HZS podniků dne 24. října 2001 v Praze. Toto občanské sdružení chce jednotně zastupovat zájmy a požadavky hasičských záchranných sborů podniků a sborů dobrovolných hasičů podniků. Cílem je studovat a analyzovat problematiku požární ochrany v průmyslových a neprůmyslových podnicích ve vztahu k činnosti jednotek HZSP a SDHP, pracovní a sociální podmínky zaměstnanců HZSP a členů SDHP a zpracovávat podklady k jejich zlepšování. Sdružení se chce podílet na připomínkování a tvorbě legislativních předpisů vztahujících se k HZSP a SDHP, hájit a prosazovat oprávněné zájmy HZSP a SDHP a jejich zaměstnanců s cílem dosáhnout jejich srovnatelnosti s Hasičským záchranným sborem ČR. Prezidentem Asociace hasičských záchranných sborů podniků byl zvolen Ing. Oldřich Lukš z HZSP Spolana, a.s., Neratovice. Sdružení má sídlo na adrese: Chodovská 1429/16, 101 00 PRAHA 10.

 

 

 

Doslov

Práce na této publikaci narážela zpočátku na četná úskalí. Největším z nich byl značný nedostatek dokumentárního materiálu. Starší dokumenty se zachovaly jen ojediněle. Dalším úskalím bylo studium odborné literatury celostátního charakteru, jež jev regionálních archivech a museích poskrovnu.

Pokud některý z čtenářů může doplnit historii závodní požární ochrany, může se spojit s aktivem pro historii na Dvoracekzachranar@seznam.cz. Autoři uvítají každou informaci, která pomůže zachovat pro budoucnost doklady o nezměrně obětavé práci našich podnikových hasičů.

 

 

 

 

Vysvětlivky:

Přehled názvosloví na úseku požární ochrany

 

Zj ČSPO Zj SPO SDH   Zj CO Zj PO ZPS DZPS JSDHP   ZPÚ JHZSP

Zájmová organizace na úseku požární ochrany Závodní jednota ČSPO (od 1. 1. 1953 do roku 1964) Závodní jednota SPO (od roku 1968 do roku 1990) Sbor dobrovolných hasičů (od roku 1991) Jednotka požární ochrany-represivní složka Závodní jednotka civilní ochrany (od roku 1950) Závodní jednotka požární ochrany (po roce 1948) Závodní požární sbor (do roku 1985) Dobrovolný závodní požární sbor (po roce 1985 do roku 1995) Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku (od 1. 1. 1995) Profesionální: Závodní požární útvar (po roce 1948 do roku 1995) Jednotka hasičského záchranného sboru podniku (od 1. 1. 1995)

 

 

 

 

Vážení přátelé, bratři a sestry, tradice nás zavazuje: HASIČI BYLI, JSOU A BUDOU!

 

Nikdo nemá právo ničit to, co naši předkové za těžkých podmínek vytvořili! Musíme obdivovat ušlechtilou snahu, houževnatost a vytrvalost zakladatelů a dalších průkopníků, kteří přes mnohé překážky prosadili možnost vytváření hasičských spolků ve snaze co nejlépe chránit životy a majetek nás všech. Hasič by měl být člověkem, ke kterému bude mít občan úctu a jeho práce si bude vážit, stejně jako celá společnost. Tomu musíme svými činy napomáhat všichni.

Všem pokračovatelům v plnění a rozvíjení hasičské myšlenky, jak žijícím, tak i zemřelým, patří za jejich obětavou práci náš upřímný dík.

 

 

 

 

 

Motto: „Bez znalosti minulosti nemůžeme budovat svou budoucnost“

 

Historici zemí CTIF jednali v Přibyslavi

 

V Centru hasičského hnutí se v Přibyslavi 5. – 8. 10. 2005 uskutečnilo již XIII. Mezinárodní setkání historiků hasičství a požární ochrany na téma „Tovární hasičské sbory“. Rozhovorů se zúčastnilo téměř 80 zahraničních historiků z 10 zemí a prezident CTIF p. Walter Egger ze Švýcarska a řada hostí. Bylo vyslechnuté 27 vystoupení na téma „Tovární hasičské sbor“. Za Českou republiku připravili příspěvky pan PhDr. Jaromír Tausch, Csc., a Ing. Michal Wowesný, ředitel hasičů Metra Praha. CHH v Přibyslavi vydalo z dodaných podkladů více jak třistastránkový almanach, který obdržel každý účastník. Ing. K. Richter hodnotil velmi kladně práci mezinárodního týmu historiků. Z rozhodnutí výkonného výboru SH ČMS pěti zahraničním spolupracovníkům bylo uděleno ocenění Řád sv. Floriána: Hans-Joachim Augustin – Německo; Peter Gerard Doolaard – Holandsko; Peter Schmid – Rakousko; Jaromír Tausch – Česko; Jozef Bohuš – Slovensko. V závěru předal prezident CTIF Walter Egger nejúspěšnějším aktivistům vyznamenání CTIF, poprvé udělené v ČR, a to PhDr. Jaromíru Tauschovi, Csc., a JUDr. Miroslavu Řepiskému. Třinácté mezinárodní setkání hasičských historiků podle ohlasů přítomných skončilo úspěchem.

 

PODNIKOVÝ HASIČI VE SVĚTĚ

 

Pro porovnání ke konci roku 1997 mělo Rakousko 315 závodních hasičských jednotek, jako součást prevence v průmyslových podnicích s cílem okamžité pomoci v případě požáru nebo jiné mimořádné události. Závodní hasičské jednotky, složené ze zaměstnanců podniků, kteří pomáhají chránit závody a tím i svá pracovní místa. V roce 2007 bylo v Rakousku 300 podnikových hasičských sborů.

 

Spolkové země Burgensko Dolní Rakousy Horní Rakousy Korutany Předarlbersko Salcbursko Štýrsko Tyrolsko Vídeň

Počet závodních hasičských jednotek 7 79 38 27 31 3 61 23 54

 

V roce 1992 bylo v Německu 4 100 profesionálních i dobrovolných závodních jednotek PO se 124 000 hasičů a záchranářů. Ve Spolkové republice Německo bylo v roce 2001 897 závodních hasičských sborů. Celkem v Německu je 900 sborů profesionálních podnikových hasičů s asi 33 000 členy. Ve Švýcarsku včetně Lichtenštejnského knížectví bylo v roce 2008 250 sborů podnikových hasičů s 8 000 členy. Celkem je na území Slovinska v roce 2008 asi 300 profesionálních podnikových hasičů.

 

 

Podnikové jednotky PO:

·        Jednotka hasičského záchranného sboru podniku („jednotka HZS podniku“), která je složena z hasičů – zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání, s minimálním počtem 4 zaměstnanců v jednotce HZS podniku, kteří vykonávají službu jako své zaměstnání.

-         zřízení jednotky HZS podniku určí krajský úřad. Ten přitom vychází z výsledku posouzení požárního nebezpečí.

-         Jednotka hasičského záchranného sboru podniku je dislokována na stanicích podniku. Kromě centrální stanice podniku, se zřizují pobočné stanice podniku, a to v případech, kdy je třeba zajistit, aby doba jízdy jednotky  v podniku ze stanice podniku k místu zásahu nepřesahovala 5 minut; to neplatí pro podniky provozující dopravu a u podniků provozujících liniová vedení produktovodů, energetické dálkovody a povrchové doly. U jednotky hasičského záchranného sboru podniku dislokované na stanicích v prostoru letiště smí doba jízdy na místo zásahu dosahovat až 5 minut, jen pokud mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

-         Výkon služby v jednotce hasičského záchranného sboru podniku je organizován ve směnách. Směna se skládá z nejméně jednoho družstva  a dalšího nezbytného počtu příslušníků odborných služeb.

-         Hasičský záchranný sbor kraje může, s ohledem na míru požárního nebezpečí podniku nebo dokumentaci zdolávání požáru, určit, že vedle jednotky hasičského záchranného sboru podniku bude zřízena i jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku.

·        Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku („jednotka SDH podniku“), která je složena z hasičů – členů, avšak zaměstnanců právnické nebo podnikající fyzické osoby, kteří zpravidla nevykonávají činnost v této jednotce PO jako své zaměstnání.

-         zřízení jednotky SDH podniku určí krajský úřad. Ten přitom vychází z výsledku posouzení požárního nebezpečí.

 

Každý druh jednotky má svou operační hodnotu. Tato hodnota vypovídá o schopnosti jednotky požární ochrany provádět činnost při zdolávání požárů a záchranných prací při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech a při ochraně obyvatelstva. Operační hodnotu jednotky PO tvoří doba výjezdu pro vyhlášení poplachu (pro HZSP je stanovena na 2 minuty a SDHP 10 minut) a územní působnost (JPO-IV HZSP = jednotka hasičského záchranného sboru podniku a JPO-VI = SDHP jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku mají územní působnost omezenou na objekt zřizovatele).

 

Legislativa SDHP, dříve DZPS

 

Podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, § 65 je jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku složena ze zaměstnanců právnické osoby, kteří nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání. Jednotku sboru dobrovolných hasičů zřizují právnické osoby, které provozují činnosti se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím, které určí HZS kraje, který přitom vychází z výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů. Velitele této jednotky jmenuje právní subjekt právnické osoby po předcházejícím vyjádření HZS kraje k jeho způsobilosti vykonávat funkci. Počet členů a vybavení jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku stanoví na základě výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů HZS kraje. Zaměstnanci podniků, členové jednotek sboru dobrovolných hasičů podniku musí být starší 18 let a zdravotně způsobilí.

Podle předpisu 37/1986 Sb. § 87 odst. 1. DZPS zřizuje organizace, ve které se nevyžaduje zřízení závodního požárního útvaru a zabezpečení požární ochrany jen požárními hlídkami bylo nedostatečné.

TOVÁRNÍ POŽÁRY

 

            Požáry továren bývají v důsledku jednou z nejhorších katastrof. Oheň je totiž živel, který sice lidem pomáhá, ovšem v případě, že se stane nezvladatelným vše zničí. Pokud požár zasáhne továrnu, může být katastrofa nasnadě. Nejde jen o to, že oheň během několika okamžiků zachvátí skoro vše, nevybírá si čas, ani místo, kdy zaútočí. Škody, kdy požár vypukne v továrně, jsou často miliónové, a to i přesto, že hasiči k nehodě přijedou včas a požár se snaží uhasit v co nejkratší době.

           

Důsledky takového požáru jsou dalekosáhlé. Nezanedbatelným důsledkem požáru továrny je i sociální dopad. Když oheň zničí celou továrnu znamená to, že zaměstnanci ze dne na den přijdou o práci. Velké továrny bývají zdrojem obživy pro několik desítek i stovek lidí. O práci tak přijdou lidé zastávající většinou dělnické profese, a ti poté již nejsou schopni si najít jinou práci či za prací někam dojíždět. To znamená ohrožení nejen pro konkrétního jedince, ale i pro celou společnost, protože s tímto faktem narůstá i křivka nezaměstnanosti.

 

Nepříznivým faktem při požáru továrny může být tržní dopad. Zničením továrny na určitý výrobek může mít dopad na konkurenci, která v té chvíli zvedne své ceny. Toto se pochopitelně negativně dotkne i spotřebitelů.

 

Když hoří byt, někdo ztrácí domov, něčí jistoty jsou v základu otřeseny. Když hoří v dílně, v kanceláři, ve skladu … něčí podnikání může být ohroženo. A to ještě není řeč o tom, že takový požár může ohrožovat nejen vlastního podnikatele (jeho zaměstnance, jeho majetek), ale též okolí (zdraví nebo životy lidí, případně majetek někoho jiného), nemluvě o možné kontaminaci prostředí.

 

Zpracoval:
David Dvořáček, DiS.
Publikace pouze se souhlasem autora